pochází po matce z kupecké rodiny, která se na dvě generace usadila v carském Rusku a teprve po revoluci v roce 1917 se znovu vrátila do Holandska. Otec byl lékař a také Toon Tellegen vystudoval medicínu a pracoval několik let jako lékař v Keni. Po návratu do Nizozemska si otevřel praxi domácího lékaře v Amsterodamu. Tellegen se proslavil především jako autor dětských knih a básník. Jeho sérii bajek, původně vyprávění na dobrou noc dceři , však s oblibou čtou i dospělí. Tellegen se totiž ani ve tvorbě pro děti nevyhýbá melancholii v kombinaci s jistou rezignovanou moudrostí, která přináší dospělým čtenářům útěchu. Tak například jeho vyznamenaná knížka Juffrouw Kachel je jedna dlouhá litanie líčící formou deníku útrapy školáka s krutou a nespravedlivou učitelkou. V knize De genezing van de krekel určené starším dětem se zabývá problémem deprese, jinde trpí ježek osaměním . Jeho hrdiny jsou často dobráčtí, ale poněkud neohrabaní tvorové, například sloni , jejichž fyzická neskladnost tu vyjadřuje neobratnost ve vztahu k druhým i obtíže při hledání svého místa na světě. Jiným typickým znakem jeho tvorby je redukování postav i dějů na jakousi tresť: to se projevuje nejen ve zmíněných bajkách, ale i v knihách pro dospělé, jako jsou Dvě staré babky nebo Dora. V té první – třiačtyřiceti epizodách, začínajících vždy slovy „Dvě staré babky“ – probírá Tellegen nejrůznější peripetie v milostném vztahu, ve druhé knize se autor inspiruje hudbou a jednu základní epizodu vypráví s různým předznamenáním, nebo lépe řečeno v různém tempu a tónu, jak udávají italská označení u skladeb (moderato, allegro ap...