Viktor Fischl , hebrejským jménem Avigdor Dagan, , byl český, židovský a izraelský básník, prozaik, překladatel a publicista. Viktor Fischl se narodil 30. června 1912 v Hradci Králové, kam se jeho rodiče přistěhovali z moravsko-slovenského pomezí. Otec Mořic Fischl byl knihvedoucí, matka Frieda byla rozená Ehrensteinová, oba příslušeli do Uher. Po maturitě na gymnáziu vystudoval sociologii a práva na Karlově univerzitě v Praze. Po studiích od roku 1933 pracoval jako novinář na volné noze, přispíval do Českého rozhlasu, byl redaktorem sionistického týdeníku Židovské zprávy a parlamentním sekretářem menšinové Židovské strany, začal se zajímat o literaturu, psal své první básně, vydané v sbírkách Člověk na mezi, Jaro, Kniha nocí a Hebrejské melodie. V roce 1938 stihl promovat na doktora práv a oženit se se Stellou Bergerovou. Fischl dobře sledoval, co se s Židy provádělo ve 30. letech v Německu, nejistotu vystřídalo rozčarování z Mnichova a vztek, proto hned v roce 1939 emigroval s ženou a dětmi do Londýna, kde začal pracovat pro zahraniční odboj. V Benešově exilové vládě zajišťoval komunikaci s britským parlamentem a řídil propagaci československé kultury. Do začátku září, než vypukla válka, zachránil z protektorátu asi dvě stě lidí, kterým v Londýně opatřil britská víza a zajistil pro ně v Anglii přijetí. V dubnu 1939 byl v Londýně představen Janu Masarykovi, který ho už předtím znal z jeho básní. Když Benešova exilová vláda přesídlila po obsazení Francie v roce 1940 z Paříže do Londýna, nabídl mu Masaryk, jenž byl nově jmenován ministrem zahraničí, místo na svém úřadě. Tak se začalo rozvíjet přátelství, které trvalo až do Masarykovy smrti v roce 1948. Až do konce války pak Fischl pracoval jako vedoucí oddělení pro kulturní propagandu v informačním odboru čs. exilového ministerstva zahraničí a jako styčný úředník mezi čs. vládou v exilu a čs. výborem anglického parlamentu. Působil také jako ...

Novinářka a spisovatelka Dana Emingerová si získala profesionální jméno v dobách popularity časopisu Mladý svět reportážemi a zejména portrétními rozhovory se známými osobnostmi. Její interview s Václavem Havlem přetiskl i prestižní americký list New York Review of Books. Po roce 1989 sestavila v souboru Co dělají bývalí řadu rozhovorů s čelními politiky komunistické éry, které odhalovaly jejich povahu a způsob myšlení. Po stážích v zahraničních médiích se stala nezávislou publicistkou a přispívala do Mladé fronty Dnes, ale i dalších novin a časopisů. V příloze Ona Dnes vyšly i mnohé fejetony, použité v této knize. Jejím knižním debutem byl podíl na dokumentu o „zázračné“ rehabilitační sestře Ludmile Mojžíšové. Vydala knížku Dva životy, ve které zpovídá formou portrétního rozhovoru stařičkého diplomata, básníka a spisovatele Viktora Fischla. Napsala humorný román Táhne mi na dvě stě o svém stoletém dědečkovi - legionáři. V posledních letech pracovala jako manažerka komunikace u velkých polostátních firem, které jí byly inspirací k připravovanému satirickému souboru povídek Kravaťáci. Její poslední knížka Něžná tygřice dává s humorem, láskou i napětím nahlédnout do života maminky denně konfrontované s neodbytnými otázkami tří malých synků.