Václav Joachim byl český právník, vysokoškolský profesor a státní úředník, dlouholetý funkcionář Právnické jednoty v Praze. Václav Joachim se narodil v Březnici. Gymnázium vychodil v Táboře roku 1896. Právnická studia nastoupil na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1902 započal svou úřednickou kariéru na magistrátě hlavního města Prahy. V letech 1909–1919 byl tajemníkem Svazu českých měst. Po říjnovém převratu 1918 se stal díky Jiřímu Hoetzelovi vedoucím úředníkem ministerstva vnitra, konkrétně přednostou ústavního oddělení legislativního odboru. Od roku 1922 povýšil přímo na vedoucího legislativního odboru. Učitelem byl Václav Joachim jakožto docent a posléze profesor na pražské Vysoké škole technické. Působil též jako ředitel Svobodné školy politických nauk v Praze. Dlouhá léta byl Václav Joachim funkcionářem Právnické jednoty v Praze. II. jednatelem se stal roku 1911, I. jednatelem roku 1919, II. náměstkem roku 1922, I. náměstkem roku 1931 a nakonec starostou se stal roku 1937 a byl jím až do své smrti. Zemřel na následky mrtvice na II. interní klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Václav Joachim byl autorem novely k obecnímu zřízení č. 76/1919 Sb., pracoval na balíčku zákonů o velké Praze č. 114–116/1920 Sb. V ústavní listině stojí Joachim za články 43 a 44. Je též původcem zákona o ústavním soudu. Chronologický přehled díla Václava Joachima: Pro Slovník veřejného práva československého zpracoval Václav Joachim tato hesla: Roku 1940 uveřejnil Václav Joachim v Právníku krátký článek o 75. výročí Právnické jednoty v Praze. Zakončil jej úvahou vyjadřující naději: