Michel Foucault: Člověk, moc a spravedlnost

Michel Foucault, Noam Chomsky, Fons Elders
Člověk, moc a spravedlnost

2005 | Nakladatelství Intu

V roce 1971 se Noam Chomsky a Michel Foucault zúčastnili v Holandsku televizní debaty, která v jistém smyslu představovala setkání dvou významných myšlenkových okruhů. Na jedné straně lingvista a politický aktivista vycházející z racionalistické tradice a optimistické představy o člověku a možnostech společnosti, na st…raně druhé zpochybňující hlas filozofa hledajícího vystoupení ze systému v krajních situacích a upozorňujícího na podmíněnost lidské aktivity převládajícími mocenskými vztahy a panujícím diskurzem.
První část debaty se věnuje lidské přirozenosti, roli jazyka a možnostem výkladu dějin vědy. Chomsky hájí představu o tvořivé lidské přirozenosti a o schopnostech člověka rozvíjet vědění, na kterou Foucault reaguje upozorňováním na problémy spojené s pojmem lidské přirozenosti a na roli nedoceňovaného kolektivního vědění oproti „objevům“ jednotlivců.
Ve druhé části se oba myslitelé věnují politickým tématům. Vystupují jako stoupenci zásadní společenské změny. Chomského vize však vychází ze svobodomyslného, anarchistického pojetí socialismu, zatímco Foucault byl v té době ovlivněn maoistickou verzí marxismu. Výměna politických názorů je „pokračováním diskuse o lidské přirozenosti jinými prostředky“ a zároveň sporem o to, jakým způsobem dosáhnout společenské změny a na jaké hodnoty se přitom odvolávat.
Český překlad doplňují dvě eseje, které s odstupem více než třiceti let a z odlišných politických pohledů diskusi interpretují. Politolog Pavel Barša vykládá spor z perspektivy postrevoluční politiky, redaktor časopisu A-kontra Ondřej Slačálek jej zvažuje z hlediska možností světové revoluce. V roce 1971 se Noam Chomsky a Michel Foucault zúčastnili v Holandsku televizní debaty, která v jistém smyslu představovala setkání dvou významných myšlenkových okruhů. Na jedné straně lingvista a poli…tický aktivista vycházející z racionalistické tradice a optimistické představy o člověku a možnostech společnosti, na straně druhé zpochybňující hlas filozofa hledajícího vystoupení ze systému v krajních situacích a upozorňujícího na podmíněnost lidské aktivity převládajícími mocenskými vztahy a panujícím diskurzem.
První část debaty se věnuje lidské přirozenosti, roli jazyka a možnostem výkladu dějin vědy. Chomsky hájí představu o tvořivé lidské přirozenosti a o schopnostech člověka rozvíjet vědění, na kterou Foucault reaguje upozorňováním na problémy spojené s pojmem lidské přirozenosti a na roli nedoceňovaného kolektivního vědění oproti „objevům“ jednotlivců.
Ve druhé části se oba myslitelé věnují politickým tématům. Vystupují jako stoupenci zásadní společenské změny. Chomského vize však vychází ze svobodomyslného, anarchistického pojetí socialismu, zatímco Foucault byl v té době ovlivněn maoistickou verzí marxismu. Výměna politických názorů je „pokračováním diskuse o lidské přirozenosti jinými prostředky“ a zároveň sporem o to, jakým způsobem dosáhnout společenské změny a na jaké hodnoty se přitom odvolávat.
Český překlad doplňují dvě eseje, které s odstupem více než třiceti let a z odlišných politických pohledů diskusi interpretují. Politolog Pavel Barša vykládá spor z perspektivy postrevoluční politiky, redaktor časopisu A-kontra Ondřej Slačálek jej zvažuje z hlediska možností světové revoluce.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	110
Jazyk:	česky
ISBN10:	8090335535
ISBN:	9788090335530
Překladatel:	Ondřej Slačálek
Edice:	... Tři tečky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 6. 2023 16:35
Číslo položky:	572510

O autorech

Michel Foucault

Michel Foucault byl reprezentant francouzské intelektuální avantgardy sedmdesátých let, profesor Collège de France, filozof, sociolog a psycholog. Byl také historik filozofie, představitel filozofického strukturalismu a postmoderní filozofie, historik a teoretik kultury. Jeho dílo lze rozčlenit do několika období, tradičně je přijímáno dělení na období „fenomenologické“, „archeologické“, „genealogické“ a „etické“. Narodil se roku 1926 ve městě Poitiers jako Paul-Michel Foucault v rodině chirurga. Po maturitě si jeho otec přál, aby se stal lékařem, ale Paula-Michela zajímal spíše dějepis a literatura. Již v době studia na jezuitské Collège Saint-Stanislas byl zvláštním žákem, ale jeho odlišnost se plně projevila až na pařížské École normale supérieure, kam byl přijat roku 1946 a kde navštěvoval školního psychologa. Několikrát se pokusil spáchat sebevraždu . Během studií byl politicky neorganizovaný, ale v letech 1950 až 1953 byl členem komunistické strany Francie, ke které ho přivedl jeho přítel Louis Althusser. Později se z něj však stal vášnivý antistalinista. Po dokončení studií vyučoval na univerzitě v Lille jako asistent psychologie. V r. 1955 opustil Francii a strávil část svého života v Uppsale, Varšavě a Hamburku. Do Francie se vrátil až v roce 1960 a dokončil doktorát. Vyučoval na univerzitě v Clermont-Ferrand a po celou dobu jeho působení na zdejší půdě byla jeho oficiálním oborem psychologie. Od poloviny 60. let se Foucault angažoval i politicky . Mezi místa jeho dalšího působení patří také Tunisko a později Centre universitaire expériemental ve Vincennes, kde se Foucault stal ředitelem. Jeho kariéra zde byla přerušena, když byl zvolen do Collège de France, kde v r. 1970 přednesl svou inaugura...

Více od autora

Noam Chomsky

Avram Noam Chomsky je americký filozof, kognitivní vědec, lingvista, logik, společenský kritik a aktivista židovského původu, tvůrce tzv. Chomského hierarchické klasifikace formálních jazyků, emeritní profesor lingvistiky na Massachusettském technologickém institutu , a také levicově orientovaný politický aktivista – anarchista, známý svým kritickým vztahem ke globalizaci a jejím dopadům, k válečným konfliktům, k zahraniční politice USA, Izraele a dalších vlád. Podle Top global intellectuals of 2005 a časopisů Prospect magazine a Foreign policy byl zvolen nejvlivnějším globálním intelektuálem. Chomsky je autorem teorie generativní gramatiky, která je některými považována za největší přínos na poli teoretické lingvistiky 20. století. Ovlivnil též filozofii jazyka a mysli . Rovněž pomohl podnítit kognitivní revoluci v psychologii díky své revizi Skinnerova verbálního chování, ve které zpochybnil behavioristický přístup ke studiu chování a jazyku, převažující v 50. letech minulého století. Jeho naturalistický přístup ke studiu jazyka ovlivnil filozofii jazyka a mysli. Zasloužil se také o založení Chomského hierarchie v roce 1956 – klasifikaci formálních jazyků dle jejich generativní schopnosti. Dle Chomského je vývoj řeči vymezen geneticky – došel k závěru, že existuje jakási univerzální gramatika, která je vrozená a nikoli naučená během života – člověk se rodí se základní gramatickou šablonou, do které snadno zapadne jakýkoli světový jazyk. Chomského teorie jsou ale napadány, protože postrádají vědecké důkazy. Dle Indexu humanitních citací z roku 1992 byl Chomsky jako pramen citován častěji než jakýkoliv jiný žijící badatel mezi lety 1980–1992, a byl osmý nejcitovanější vědec vůbec. Od jeho kritiky války ve Vietnamu v 60. letech minulého století se stal ještě známějším – hlavně mezi...

Více od autora