Podobné zájmy, jako měl Joachim Barrande o století dříve, nalezneme i u našeho rodáka, významného geologa a archeologa pana Karla Žebery, narozeného 3. 3. 1911. Po vystudování vysoké školy se měl původně stát vojenským geologem. Přišla však válka a doktor Žebera nastoupil v roce 1939 jako stavebni geolog na Generální ředitelství stavby dálnic v Praze. Odtud byl, z příkazu tehdejšího ministra hospodářství a práce Bertsche, roku 1941 převeden do Úřadu pro výzkum půdy v Čechách a na Moravě . Po válce bylo jeho prvním počinem ukončení prezenční služby, a tak nastoupil do Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. Ke konci služby bylo doktoru Žeberovi nabídnuto, aby v tomto ústavu setrval i nadále, ale jeho srdce ho táhlo zpět do ÚÚG. Kromě vlastní vědecké práce po roce 1947 začal jako lektor také přednášet kvartérní a urbanistickou geologii nejdříve na geologicko - geografické fakultě UK, později i na fakultě filosofické UK a na ČVUT. Díky svému velkému pracovnímu nasazení a kvalitním vědomostem se brzy stal náměstkem ředitele ÚÚG a posléze i jeho ředitelem. Při praktické činnosti se často dostával do styku s pravěkými pozůstatky člověka. Této své druhé lásce pak věnoval většinu svého volného času. Zapomenout bychom neměli ani na jeho publikační činnost. Sepsal mnoho článků zabývajících se jak geologií tak archeologíí. Kromě této časopisecké práce vydal i několik samostatných knih. Za všechny jmenujme: "Nejstarší pozůstatky lidské práce z Čech", "Československo v nejstarší době kamenné", "Mapa čtvrtohor a zvětralinového pláště ČSSR" či populárně vědeckou knihu "Říp, hora v jezeru". RNDr. Karel Žebera, DrCs. zemřel krátce před svými 75. narozeninami 23. 1. 1986.