Alois Indra, někdy psáno též Alojz Indra byl československý politik Komunistické strany Československa, ministr vlád ČSSR, poslanec Národního shromáždění ČSSR, České národní rady a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Byl jedním z autorů tzv. zvacího dopisu a představitelů období normalizace. Původním povoláním byl železniční úředník. Do KSČ vstoupil v roce 1937. Jeho prvním působištěm po 2. světové válce byl někdejší Zlín, kde nejprve pracoval ve funkci tajemníka Krajského národního výboru, po absolutoriu Vysoké školy ÚV KSČ pokračoval na místním krajském sekretariátu KSČ, město se tou dobou již jmenovalo Gottwaldov. Zde se v roce 1956 stal krajským tajemníkem KSČ. V roce 1960 přesídlil do Prahy, kde se stal vedoucím plánovacího oddělení Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Již v 60. letech zastával i vládní posty. V roce 1962 se stal předsedou Státní plánovací komise a z titulu této funkce zasedal jako ministr ve vládě ČSSR . V roce 1963 se stal ministrem dopravy ve vládě Jozefa Lenárta a toto portfolio držel až do roku 1968. Pak byl z funkce ministra převeden do ÚV KSČ a jeho politická kariéra vyvrcholila od konce 60. let. XI. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Do funkce člena ÚV KSČ ho zvolil XII. sjezd KSČ, XIII. sjezd KSČ, XIV. sjezd KSČ, XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. V únoru 1968 se stal terčem kritiky slovenských studentů a reformistů. Příčinou bylo Indrovo vyjádření ohledně projektované železniční tratě typu ALWEG ve Vysokých Tatrách. Indra coby ministr dopravy prohlásil, že výstavba této trati není do roku 1970 reálná. Na to reagovali bratislavští studenti demonstracemi a peticemi. Nikdy nerealizovaný ALWEG byl v roce 1968 symbolem ekonomické modernizace Slovenska. Na přelomu května a června...