Karel Šťastný, křtěný Karel Otokar byl akademický malíř, autor celé řady maleb prováděných technikou olejů i akvarelů jakož i autor grafických děl. Narodil se v Hořicích do rodiny Josefa Šťastného a jeho ženy Růženy Kronusové. V letech 1883 až 1888 absolvoval studium na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. M. Pirnera, A. Lhoty a F. Sequense. Poté dva roky působil jako asistent kresleni na gymnáziu na pražském Smíchově. Následně pak pracoval jako středoškolský profesor kreslení na průmyslové škole v Litomyšli a zde se též angažoval jako aktivní organizátor kulturního života a divadelních představení. Ve svých dílech zobrazoval tajemná zákoutí, drobné poetické motivy a jejich proměny během různých denních dob, ale i v různých ročních obdobích. Se svým bratrem Oldřichem Šťastným se mimo jiné podílel na výrobě loutek a kulis pro loutkové divadlo sokolské jednoty v Litomyšli. V roce 1923 namaloval a navrhl dekorace k tradiční loutkové hře Posvícení v Hudlicích, kterou zahajovalo činnost sokolské loutkové divadlo v Litomyšli. V letech 1923 až 1927 namaloval Karel Šťastný přes 100 dekorací pro loutkovou scénu v Litomyšli a v roce 1927 se podílel na výpravě hry Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák.

Vlastimil Baruš byl český a československý biolog, parazitolog, vědecký pracovník Československé akademie věd i Akademie věd České republiky, politik Komunistické strany Československa a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Studoval na VŠ zemědělské v Brně, kde také potom učil. V letech 1958-1962 působil jako vědecký pracovník Biologického ústavu. K roku 1981 se profesně uvádí jako ředitel Ústavu pro výzkum obratlovců Československé akademie věd. V letech 1985–1986 byl rektorem Vysoké školy zemědělské v Brně. Od roku 1987 pracoval v Ústavu systematické a ekologické biologie ČSAV v Brně. Byl účastníkem četných výzkumných zoologických expedic . Ve své profesní dráze se specializoval na studium cizopasných hlístic a přírodní ohniskovost namatodóz. Publikoval či spolupublikoval přes tři stovky vědeckých pracích a 23 knih. Později působil jako vedoucí vědecký pracovník Ústavu ekologie krajiny Akademie věd České republiky v Brně. Státní bezpečnost ho evidovala jako důvěrníka . Ve volbách roku 1981 zasedl do Sněmovny lidu . Mandát obhájil ve volbách roku 1986 . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990. Netýkal se ho proces kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.

Kamil Sedláček byl český tibetolog a komparativní sinotibetský jazykovědec. Vystudoval Obchodní akademii Dr. Albína Bráfa v Třebíči, maturitní zkoušku složil v roce 1946. V roce 1952 dokončil studia financí, angličtiny a ruštiny na Vysoké škole ekonomické v Praze. Současně studoval moderní čínštinu na Jazykovém institutu a na Karlově univerzitě. Mezi lety 1952 a 1953 absolvoval povinnou vojenskou službu. Později se začal věnovat intenzivnímu studiu tibetštiny a následně i studiu sino-tibetské historické a komparativní jazykovědě a to pod dohledem dlouholetého kolegy a přítele George de Roericha. V roce 1968 získal titul CSc. v moderní Tibetologii na Orientálním ústavu ČSAV. V říjnu 1974 obhájil dvě vědecké práce na orientálním ústavu Ruské akademie věd, když mu prezidium ČSAV neumožnilo tyto práce obhájit v Československu . To byl jediný způsob, jak získat titul doktora věd v oboru sinotibetské historické a komparativní filologie. Mezi roky 1978 a 1991 Kamil Sedláček pracoval jako překladatel technických dokumentů z ruštiny, angličtiny, němčiny a mongolštiny pro důlní společnost Intergeo. V roce 1981 navštívil Mongolskou akademii věd a klášter Gandantegchinien v Ulaanbaataru z důvodu předání dvou svazků učebnice moderní tibetštiny nazvané "Tibetan Newspaper Reader" , které byl autorem a která zahrnuje texty z 1114 dokumentů, které jím byly poprvé popsány na mezinárodní úrovni . Od roku 1991 do roku 2007 působil jako soudní tlumočník z angličtiny, němčiny, ruštiny, ukrajinštiny, rumunštiny a moldavštiny na krajském soudu v Brně. 23. února 2010 obdržel Oborovou medaili Josefa Dobrovského pro významné úspěchy ve studiu Sino-tibetských jazyků. V roce 2008 vyřešil problém, který spočívá ve stanovení vztahu mezi ketštinou a čínsko-tibetskými jazyky (jazykem mluví Ketové v oblasti Sibiře, cca několik set mlu...