Emerich Polák byl český chirurg a profesor. Emerich Polák se narodil v Praze v rodině právníka JUDr. Emericha Poláka a matky Marie, rozené Kabátové ; vyrůstal se čtyřmi sourozenci. Po přestěhování do Vídně zde vychodil obecnou školu a sedm tříd gymnázia, maturoval však v Praze na Malostranském gymnáziu. Vystudoval medicínu a v roce 1924 promoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ještě předtím získal asistentské místo ve farmakologickém ústavu lékařské fakulty UK u profesora Kamila Josefa Lhotáka . Rozhodl se však pro chirurgii a v roce 1925 se stal operačním elévem na II. chirurgické klinice profesora Rudolfa Jedličky v podolském sanatoriu, v roce 1928 asistentem. Profesora Rudolfa Jedličku, vynikající osobnost českého lékařství své doby, považoval za svého učitele, stejně jako profesora Jiřího Diviše , jehož později vystřídal ve funkci přednosty ve vinohradské nemocnici. Od roku 1921 pracoval Polák opakovaně po 10 let v letních měsících jako operatér v nemocnici v Mukačevu na tehdejší Podkarpatské Rusi. Roku 1934 se habilitoval na Univerzitě Karlově prací na téma „Transfúze krve“ pro obor chirurgie. Od roku 1935 pracoval v nemocnici na Vinohradech, nejprve jako zástupce primáře a v témže roce se stal primářem chirurgického oddělení. V roce 1947 se stal mimořádným profesorem se zpětnou platností k roku 1945, v roce 1955 se stal řádným profesorem. Roku 1952 se toto oddělení změnilo na kliniku Lékařské fakulty hygienické a Polák se stal jejím přednostou. Klinika měla tehdy přes 200 lůžek a 15 lékařů. Z této funkce odešel v roce 1971, poté zůstal jako vedoucí pracovník a konzultant až do roku 1977. Se svou ženou Alžbětou vychoval dvě dcery a druhý domov poskytl své neteři. Za války a v době totality se v jejich bytě scházely mnohé osoby režimu nepohodlné; řadu z nich Polák a...