Miroslav Ivanov – 23. prosince 1999 Praha) byl český spisovatel a publicista, zabývající se především historií a literaturou faktu. Narodil se do rodiny legionáře a důstojníka Antonína Ivanova , původním příjmením Joba z Roznberku - otec si příjmení změnil při pobytu legie v Rusku. Za účast v protifašistickém odboji byl při heydrichiádě Antonín Ivanov zastřelen. V roce 1948 odmaturoval Miroslav Ivanov na gymnáziu v Jaroměři. Rok pracoval v různých povoláních a poté začal studovat češtinu a dějepis na Univerzitě Karlově v Praze, kde promoval v roce 1953. Do roku 1960 byl asistentem na Filosofické fakultě UK. V šedesátých letech pracoval jako redaktor časopisu Hlas revoluce. V roce 1967 přešel na dráhu spisovatele z povolání. Věnoval se především kauzám z české historie – rukopisné spory, smrt svatého Václava a další. Byl dlouholetým předsedou Klubu autorů literatury faktu. Po roce 1989 se stal členem předsednictva Klubu Dr. Milady Horákové. V Cibulkových seznamech je uveden jako důvěrník StB, krycí jméno Adne, evidenční číslo 15 065. Klub autorů literatury faktu spolu s rodinou Miroslava Ivanova vyhlašuje od roku 2001 cenu Miroslava Ivanova.

Josef Lesák byl český a československý studentský vůdce, politik Československé strany národně socialistické, poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 pronásledován a vězněn, po roce 1989 se krátce vrátil do politiky jako poslanec České národní rady. Původním povoláním byl učitelem. V období let 1945–1948 studoval na Vysoké škole politické a sociální v Praze. Byl předákem mládežnické organizace národních socialistů. V parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za národní socialisty. V parlamentu zasedal formálně do voleb do Národního shromáždění roku 1948. Před rokem 1948 a během komunistického převratu v roce 1948 se angažoval ve studentských organizacích a aktivně vystupoval proti KSČ. 23. února 1948 byl organizátorem studentské demonstrace a pochodu na Pražský hrad žádajícího prezidenta Beneše, aby neustupoval požadavkům komunistů. Prezidentem Edvardem Benešem byl na Pražském hradě kladně přijat. SNB však průvod, podporující prezidenta Beneše brutálně rozehnala. Poté byl vyloučen z poslaneckého klubu, vyhozen ze studií na Vysoké škole politické a sociální a stal se prvním poslancem uvězněným komunistickým režimem. Těžce byla postižena i jeho rodina. V červnu 1949 by odeslán do tábora nucených prací na kladenském dole Zápotocký. V roce 1988 založil ilegální Klub Milady Horákové a navázal styky s exilovou národně socialistickou stranou. V únoru 1990 se v rámci výměny složení zastupitelských sborů po sametové revoluci stal poslancem České národní rady za Československou stranu socialistickou . Mandát zastával do voleb do České národní rady v červnu 1990. 28. října 2008 byl vyznamenán prezidentem Václavem Klausem za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidská práva Řádem Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy. Ve stejném roce získa...