Adolf Novotný byl evangelický teolog, biblista, překladatel, duchovní Českobratrské církve evangelické a vysokoškolský pedagog. Narodil se v rodině inženýra pro státní službu Adolfa Novotného a jeho manželky Amalie, rozené Horké . Měl mladšího bratra a starší sestru, celá rodina byla evangelické víry. Působil jako vikář reformovaného sboru v Kloboukách , následně jako farář v Chocni , v Hradci Králové a v Krabčicích . V šedesátých letech dvacátého soletí působil jako farář ve sboru ve Strašnicích. Vykonával též funkci tajemníka Svazu nedělních škol. Roku 1929 založil Letní tábor Komenského v Bělči nad Orlicí. Doktorát teologie získal na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké v Praze obhájením disertační práce Problém oběti v novozákonním kázání o vykoupení . V roce 1939 byl jmenován docentem a od roku 1945 profesorem na HČEFB . Fakultu byl nucen opustit v roce 1953. Těžištěm jeho působení na katedře praktické teologie byla náboženská pedagogika a katecheze. V české církvi je znám především jako autor Biblického slovníku . V něm vychází z Bible kralické, což může působit potíže při orientaci v novějších překladech Bible, avšak na druhou stranu je to jeden z mála odborných textů, ve kterém se dá hledat pod kralickými názvy. Synem Adolfa Novotného byl výtvarník Jan Blahoslav Novotný tvořící pod pseudonymem Jebenof, vnukem je spisovatel David Jan Novotný.