Cécile Aubryová byla francouzská filmová herečka, spisovatelka a televizní scenáristka. Narodila se jako Anne-José Madeleine Henriette Bénardová, kariéru začínala jako tanečnice. Ve věku 20 let podepsala smlouvu se společností 20th Century Fox. Zlom v kariéře jí přinesla role ve filmu Manon režiséra Henri - Georges Clouzota z roku 1949, který dostal Zlatého lva na festivalu v Benátkách. To jí přineslo hlavní úlohu vedle Tyronea Powera a Orson Wellese ve filmu The Black Rose amerického režiséra Henry Hathawaye z roku 1950. Výrazný výkon podala ve filmu Barbe-bleue režiséra Christian-Jacquea z roku 1952, jednom z prvních francouzských barevných filmů. Krátký čas byla hvězdou Hollywoodu, podepsala lukrativní kontrakt se společností 20th Century Fox, zaměstnávala své rodiče v reklamním týmu a pravidelně se objevovala ve francouzských filmových magazínech jako příklad dokonalého hybridu francouzsko-americké ženskosti. Její filmová kariéra byla krátká. Přerušilo ji šestileté utajované manželství se Si Brahimem El Glaouim, prvorozeným synem marrákešského paši. Odchod do filmového důchodu oznámila v roce 1959. S velkým úspěchem pokračovala v psaní dětských knih a televizních scénářů pro děti. Byla známá televizním seriálem pro děti Poly a televizní adaptací její knihy Bella a Sebastián. Hlavní roli v obou sériích hrál její syn, Mehdi El Glaoui . Zemřela na rakovinu plic v Dourdan . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cécile Aubry na francouzské Wikipedii.

Narodil se 5. 5. 1962 v Senegalu. Jeho vzorem je Jack London. Stejně jako on je i Vanier dobrodruh a spisovatel. Vydal řadu úspěšných knih pro dospělé i pro děti. O svých zážitcích z ledových koutů světa napsal mnoho reportáží a natočil několik televizních filmů, z nichž nejznámější je POSLEDNÍ TRAPER. První výpravu podnikl roku 1979 do Laponska. Od té doby cestoval střídavě po Skandinávii, Kanadě a Aljašce, projel křížem krážem celou Sibiř a několik měsíců žil mezi nomády v Arktidě. Během výprav se často dostane na konec fyzických i psychických sil. Své expedice přesto nevnímá jako druh extrémního sportu. Jde mu o co možná nejužší kontakt s přírodou, o život mimo civilizaci. Mimo to, že Vanier zpracovává své zážitky z cest pro různé typy médií, živí se jako chovatel psů pro psí spřežení. Žije se svou rodinou ve Francii a v Kanadě