Bohuš Beneš – 10. března 1977 Oakland, Spojené státy americké) byl československý diplomat, novinář, spisovatel a posléze vysokoškolský pedagog v USA. Pocházel z rodiny Václava Beneše , učitele na měšťanské škole ve Vršovicích a matky Anny, rozené Procházkové . Jeho otec byl jedním z bratrů příštího československého ministra zahraničních věcí a prezidenta Edvarda Beneše. Bohuš Beneš studoval v letech 1917 až 1919 na gymnáziu, poté na obchodní škole. V roce 1919 vystoupil z římskokatolické církve a zůstal bez vyznání. Již od června 1919 pracoval v revizním odboru Ministerstva financí, odkud v červnu 1920 přešel na Ministerstvo zahraničních věcí . V letech 1920 a 1921 byl přidělen ke generálnímu konzulátu v New Yorku, poté v kanadském Montrealu. Po vojenské službě působil od roku 1925 do roku 1931 na vyslanectví v Bruselu, kde současně studoval moderní historii a politické vědy na tamní univerzitě. Jeho syn Václav Edvard Beneš se narodil v 1930. Od dubna 1931 pracoval jako dopisovatel u pobočky České tiskové kanceláře v Ženevě, kde tehdy bylo hlavní sídlo Společnosti národů. Odtud mj. zasílal články do Prager Presse a Lidových novin. Tamtéž se narodila v roce 1932 dcera Emilie Benes. Od února 1937 byl přidělen jako tiskový atašé na československé vyslanectví v Londýně. V lednu 1939 byl poslán na dovolenou s čekatelným, vystoupil však ze služby a stal se soukromým tajemníkem svého strýce, tehdy exprezidenta Edvarda Beneše, jemuž pomáhal organizovat počátky odboje v USA, které později popsal v knize Amerika jde s námi. Po vytvoření exilového státního zřízení se stal šéfredaktorem vládního listu Čechoslovák, po konfliktu s protibenešovskou opozicí zastával od září 1942 funkci československého konzula v San Francisku. V tomto úřadu zůstal i po osvobození, ba i po komunistickém převratu a rezignoval až po smrti svého strýce počátkem září 1948. Do vlasti se nevrátil, v následujících letech ...