Jan Saudek je český umělecký fotograf, malíř a spisovatel. Patří mezi nejznámější české umělecké fotografy. Jeho práce ovlivnila celosvětovou fotografii. Jedním z příkladů je jeho originální nápad vyfotit torzo nahého muže, který svírá v náručí novorozeně. Tato kompozice je dnes reprodukována asi stejně běžně jako fotky školních tříd. Jeho původně zavrhovaný svět, komunisty dokonce nazývaný pornografií, dnes vstupuje do života běžných lidí, kteří jeho kompozice spontánně fotografují znovu a znovu. Umělecké vyjádření Jana Saudka „zlidovělo“. Dlouhou dobu žil Jan Saudek v jediné přízemní místnosti, která mu také sloužila jako ateliér, kde u oprýskané zdi, s oknem vedoucím do dvora, nafotil nesčíslný počet modelů a modelek všech věkových a váhových kategorií, společenských postavení a osudů. Většinu svých prací Jan Saudek ručně koloruje. Uznání se mu v komunistickém Československu nedostalo, zato byl hojně vystavován a publikován v zahraničí. V době socialistického režimu byl Jan Saudek za svoji vizi režimem stíhán a perzekvován. Jan Saudek je rytířem Řádu umění a literatury, byly o něm natočeny dokumentární, a dokonce hrané snímky, jeho práce jsou vystavovány na všech kontinentech. V roztržce se svojí družkou Sárou Jan ztratil přístup k negativům svých fotografií, které jsou ke stažení, možná ve své celistvosti, na internetu zdarma. Jan Saudek měl jednoho bratra , Karla Saudka. Dne 13. května 1935 se bankovnímu úředníkovi Gustavovi a jeho ženě v Praze narodila dvojčata Jan a Karel. Jan se narodil jako druhý „a to ho předurčilo být celý život číslo dvě“. Když v roce 1939, kdy začala druhá světová válka, byli jako malé děti svědky německé okupace hlavního města. Otec Gustav, který žil ve smíšeném manželství, strávil tři měsíce v ghettu Terezín. Bratři v koncentračním táboře nikdy nebyli. Studoval grafickou školu v Praze, od roku 1950 pracoval jako produkční fotograf v tiskárnách, a poté začal kreslit. Když dostal svůj prv...

František Drtikol byl český fotograf tvořící v letech 1901 až 1935, příležitostně se věnoval i grafice a překladatelství. Proslavil se zejména svými portréty a akty ve stylu pozdní secese, později ovlivněné kubisticko-futuristickými prvky. Je řazen k nejúspěšnějším českým klasikům fotografie aktu všech dob. Je znám také svou duchovní praxí východních učení, Bhagavadgity a buddhismu, a je označován za zakladatele českého buddhismu. Drtikolův život románově zpracoval Jan Němec v díle Dějiny světla . Narodil se 3. března 1883 v Příbrami v rodině drobného obchodníka jako nejmladší ze tří dětí Františka Drtikola a jeho ženy Marie, rozené Opplové. Po studiích na místním gymnáziu se vyučil fotografem v příbramském fotografickém ateliéru Antonína Mattase. Významným krokem pro jeho další rozvoj bylo studium na odborné fotografické škole Učebním a výzkumném ústavu pro fotografii v Mnichově v letech 1901 až 1903. Tato bavorská metropole byla v té době prostoupena secesí, která studium ovlivnila. Po jejím ukončení získával zkušenosti v ateliérech v Německu, ve Švýcarsku a v Čechách. Po tříleté vojenské službě v roce 1907 založil v Příbrami svůj první vlastní fotografický ateliér, jehož provoz ovšem z finančních důvodů musel po třech letech ukončit. V roce 1912 si otevřel nový ateliér v Praze ve Vodičkově ulici. Zde se specializoval na portrétní fotografii a brzy dosáhl v tomto oboru značného uznání. V roce 1911 se jeho společníkem stal Augustin Škarda, se kterým společně vydal album padesáti olejotisků s názvem Z dvorů a dvorečků staré Prahy. Jejich firma nesla název Drtikol a spol. a fungovala i během první světové války. V ní byl Drtikol nasazen na frontu, zatímco ateliér byl pod Škardovým vlivem. Drtikol v této době nefotografoval, zabýval se především kresbou a psal. Historička umění Anna Fárová označila Drtikolovy válečné texty jako epistolární román. Po svém návratu Drtikol portrétoval ...

Taras Kuščynskyj byl český fotograf. Věnoval se zejména reklamní a portrétní fotografii a fotografování aktů. Rané dětství prožil na Podkarpatské Rusi, kde jeho rodiče působili jako učitelé. Na počátku druhé světové války se matka se synem vrátili do Prahy, otec rodinu opustil. Taras Kuščynskyj studoval architekturu na ČVUT v Praze. Po dokončení studia v roce 1961 pracoval jako projektant. Svou první samostatnou výstavu uspořádal v Hořicích v roce 1963. Od roku 1966 byl nezávislým fotografem. Vystavoval nejen doma, ale i v zahraničí . Hlavním tématem jeho fotografií je žena. Fotografoval ve volné přírodě, odmítal umělé osvětlení a speciální vybavení. Věnoval se i krajinářské fotografii, zejména vysokohorské. Česká pošta vydala 8. 11. 2017 příležitostnou poštovní známku z cyklu Umění na známkách věnovanou Tarasovi Kuščynskému. Předlohou známky byla fotografie s názvem Schoulená z roku 1972 a Kuščynskyj za ni získal bronz v soutěži Fédération Internationale de l'Art Photographique v roce 1974 v kategorii černobílá fotografie. Modelka Dana Vašátková , kterou fotografoval Kuščynskyj v kapradí na zahradě chaty v Dobřichovicích, se později provdala do USA.