Sir Pelham Grenville Wodehouse byl britský spisovatel - jeden z nejoblíbenějších anglických humoristů, mistr jazykové komiky a situačních gagů. Za svůj dlouhý život napsal více než devadesát knih. Je navíc spoluautorem dvaceti filmových scénářů a zhruba třiceti her a muzikálů. Vystudoval Dulwich College v Londýně. Po absolvování pracoval nejprve jako úředník v bance ale pak se stále více zaměřoval na novinařinu. Roku 1902 byl zaměstnán v londýnském listu Globe jako sloupkař. V průběhu života žil a pracoval v Anglii, Francii a posléze hlavně v USA, kde získal v roce 1955 státní občanství. Těsně před svou smrtí byl v roce 1975 povýšen do šlechtického stavu. Sir Pelham Grenville Wodehouse zemřel 14.února 1975 v Southamptonu, stát New York.

Adolf Born byl český malíř, kreslíř, ilustrátor, animátor, karikaturista a kostýmní výtvarník. Byl znám svými monarchistickými postoji. Narodil se v Českých Velenicích, kde se mluvilo česky i německy. V letech 1949–1950 studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, později přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a na Akademii výtvarných umění v Praze, kde u prof. A. Pelce absolvoval. Během studií ho ale nejvíce ovlivnil František Tichý. Adolf Born sdílel jeho fascinaci cirkusy a varieté. Tehdejší filmové týdeníky v něm vzbudily náklonnost k exotice a zájem o individuality, jako byl etiopský císař Haile Selassie I. nebo Čankajšek. Literárně Borna nejvíce ovlivnili autoři bajek Krylov, La Fontaine a Ezop, z českých spisovatelů Bohumil Hrabal, Karel Poláček a Jaroslav Hašek. Od roku 1960 byla jeho díla vystavena po celém světě a získal za ně mnoho cen. Jeho doménou je grafika – suchá jehla, lept a především litografie. V roce 1962 se oženil a v roce 1964 se mu narodila dcera Erika Bornová. Jeho nejznámější díla zahrnují ilustrace knih od Miloše Macourka , Julese Verna , A. Dumase staršího , Vojtěcha Steklače a jiné. Je také autorem kostýmů a dekorací k opeře Antonína Dvořáka Čert a Káča inscenované v Národním divadle, dále inscenace hudební fakulty HAMU – opera V studni Viléma Blodka. Jeho animace navíc vtipně glosují i děj ve filmové sérii o básnících a jeho animace nechybí dokonce i v závěrečném dílu Jak básníci čekají na zázrak, který byl uveden do kin měsíc před jeho smrtí. Zemřel 22. května 2016 ve věku 85 let. Poslední rozloučení s umělcem proběhlo ve velké obřadní síni strašnického krematoria 27. května 2016. Roku 1974 byl na světové výstavě v Montr...

Historik, novinář, redaktor, signatář Charty 77. Jiří Vančura, narozen roku 1929. Vystudoval historii na Univerzitě Karlově v Praze a poté působil jako nakladatelský redaktor a novinář v oblasti historie a vnitropolitické problematiky - v letech 1961-1964 také v deníku Mladá fronta. Od ledna 1970 do konce roku 1989 pracoval jako dělník v geologickém průzkumu. Přitom byl činný v občanských iniciativách a publikoval v nezávislém a zahraničním tisku. Zpracoval několik historických námětů a této činnosti se věnoval i nadále.

Karel Hruška byl zpěvák vážné i populární hudby, od roku 1911 tenor městského divadla v Plzni a od roku 1919 též Národního divadla v Praze. Byl vyučeným obchodním příručím, avšak zajímala jej především hudba a divadlo. Studoval zpěv u tenoristy Národního divadla Richarda Figara, v Plzni u J. Branžovského a později, již jako člen ND se zdokonaloval ve zpěvu u Emila Buriana. Ještě během svého působení v divadle v Plzni se obrátil v září 1917 na Karla Kovařovice se žádostí, zda by mohl vystoupit v Národním divadle. Poprvé zde tak zpíval v roli Vaška ve Smetanově Prodané nevěstě v srpnu roku 1918 a již v roce 1919 se stal členem souboru ND a působil zde až do roku 1955, přičemž následující dva roky ještě hostoval. Jeho životní rolí byla postava Komedianta z Prodané nevěsty, kterou mezi lety 1920 až 1950 zpíval více než 1000×. Za svého uměleckého působení hostoval často i v dalších pražských a mimopražských operních a operetních divadlech, např. ve smíchovské Aréně , ve Státním divadle v Brně , ve Východočeském divadle , na Kladně , v Plzni a ve Vinohradské zpěvohře . Často hrál také ve zpívaných baletech a baletních pantomimách. V letech 1928–1943 natočil celou řadu gramodesek s žertovnými parodiemi dobových hitů, několik písňových reklam, a spolupracoval též s Vlastou Burianem a členy bývalého kabaretu Červená sedma. Měl též vlastní pořady v tehdejším Radiojournalu. Za tuto činnost byl kritizován tehdejším konzervativním vedením pražského Národního divadla, poněvadž takové multižánrové přesahy nebyly v tehdejší době zvykem. Z tohoto důvodu bylo na gramofonových deskách jeho jméno nahrazeno anonymním označením „zpívá Ultraphon duo“. Na rozdíl od dnešní doby, kdy by podobná aktivita zpěváka vážné hudby v oboru populární hudby nebyla hodnocena negativně, Karel Hruška v tomto směru předběhl svoji dobu....