Adolf Zábranský
Zlatá brána otevřená

1963 | Státní nakladatelství dětské knihy

Z bohatství lidové slovesnosti vybral malíř několik snadno zapamatovatelných písniček, říkadel a hádanek, které s velkým pochopením pro dětský svět doprovodil půvabnými barevnými ilustracemi. Z bohatství lidové slovesnosti vybral malíř několik snadno zapamatovatelných písniček, říkadel a hádanek, které s velkým pochopením pro dětský svět doprovodil půvabnými barevnými ilustracemi.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (1. 6. 2026)

Další varianty

Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (1. 6. 2026)	149 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (1. 6. 2026)	~~219 Kč~~ 159 Kč
Stav Dobrý natrhnutá obálka	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (1. 6. 2026)	159 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	[59]
Jazyk:	česky
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 4. 2026 17:44
Číslo položky:	1694550

O autorovi

Adolf Zábranský

Adolf Zábranský byl český malíř, grafik a ilustrátor, představitel českého socialistického realismu. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Františka Kysely a na Akademii výtvarných umění v Praze u Willi Nowaka. Stal se členem SVU Mánes a Svazu československých výtvarných umělců. Byl autorem monumentálních děl z období socialistického realismu v 50. letech, především sgrafit Hrzánského paláce v Praze na Hradčanech s tématem "Se Sovětským svazem na věčné časy" a Ledeburských zahrad s tématem "Na paměť osvobození". Kromě toho se stal čelným tvůrcem politických plakátů, věnovaných "revolučním událostem, revolučním jubileím, svátkům, spartakiádě, apod". Část z jeho výzdoby budov byla v 90. letech odstraněna. Zábranský patřil po srpnové okupaci 1968 k předním normalizátorům. V letech 1970-1972 byl předsedou výtvarné rady ministra kultury a členem přípravného výboru normalizačního SČVU, od roku 1977 členem UV SČVU. Již roku 1971 obdržel titul Národní umělec a až do své smrti patřil k protežovaným výtvarníkům. Jeho monumentální cyklus Revoluční tradice našeho lidu, jímž se více méně otevřeně hlásí ke své původní přísné estetice padesátých let, představuje onen oficiální obraz dějinné teleologie, jež od husitství přes selské bouře a prvorepublikové dělnické stávky nalézá své nutné vyústění ve vítězství pracujícího lidu pod vedením Komunistické strany Československa v „Únoru 1948“ . Dominantním principem tu je naprostá jasnost politického sdělení - od gest postav, transparentů až k rudým praporům a rudé dělnické krvi. Zábranský zamýšlel celý cyklus pro nově budovaný Palác kultury a když se ukázalo, že při výtvarné výzdobě se s "revolučními tradicemi" nepočítá, předělal celý cyklus uhlem a pastelem na kartony jako předlohu ke tkaným tapiseriím. Přestože Revoluční tradice mohly jen těžko dostát lépe „leninskému pr...

Více od autora