Jan Machoň
Život pro živé

1985 | Nakladatelství Melantrich

Další reedice dvou úspěšných historických románů brněnského autora Jana Machoně, tentokrát v jediném knižním svazku. Děje obou románů totiž na sebe volně navazují a také hlavní postavy jsou společné. Autor se zaměřil na dobu vlády krále Václava IV. a na konflikty příslušníků lucemburského rodu, tedy na spory Václava …IV. s bratrem Zikmundem, králem uherským, a bratrancem Joštem, markrabím moravským. Svou roli v příběhu hraje i druhý králův bratranec, moravský markrabí Prokop, a sumárně také rod Rožmberků. Z valné části jde autorovi o zvýraznění historické úlohy moravské sídelní šlechty, stojící při Prokopovi a tím také věrné králi Václavovi, šlechty, která má sice poměrně daleko k pražskému královskému dvoru a k intrikám, které se tam odehrávají, ke královským ctižádostem i jeho osobním slabostem nicméně vždy, když pro krále Václava nastává čas nebezpečí a čas ohrožení, je tato šlechta ochotna osvědčit svou věrnost se zbraní v ruce. Takoví jsou páni Ješek Sokol z Lamberka, mladý Přibík, rokštejnský purkrabí Ziga a jiní a další. Je dobré, že nám autor s důvěrnou zasvěceností líčí osudy těchto "drobných" hrdinů, jejich bojové nasazení, ale i soukromé, rodinné a citové zázemí. Další reedice dvou úspěšných historických románů brněnského autora Jana Machoně, tentokrát v jediném knižním svazku. Děje obou románů totiž na sebe volně navazují a také hlavní postavy jsou společné…. Autor se zaměřil na dobu vlády krále Václava IV. a na konflikty příslušníků lucemburského rodu, tedy na spory Václava IV. s bratrem Zikmundem, králem uherským, a bratrancem Joštem, markrabím moravským. Svou roli v příběhu hraje i druhý králův bratranec, moravský markrabí Prokop, a sumárně také rod Rožmberků. Z valné části jde autorovi o zvýraznění historické úlohy moravské sídelní šlechty, stojící při Prokopovi a tím také věrné králi Václavovi, šlechty, která má sice poměrně daleko k pražskému královskému dvoru a k intrikám, které se tam odehrávají, ke královským ctižádostem i jeho osobním slabostem nicméně vždy, když pro krále Václava nastává čas nebezpečí a čas ohrožení, je tato šlechta ochotna osvědčit svou věrnost se zbraní v ruce. Takoví jsou páni Ješek Sokol z Lamberka, mladý Přibík, rokštejnský purkrabí Ziga a jiní a další. Je dobré, že nám autor s důvěrnou zasvěceností líčí osudy těchto "drobných" hrdinů, jejich bojové nasazení, ale i soukromé, rodinné a citové zázemí.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	412
Jazyk:	česky
Vydání:	1., částeč. přeprac. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 7. 2023 10:7
Číslo položky:	586082

O autorovi

Jan Machoň

Jan Machoň byl český a československý spisovatel, literární kritik, novinář, politik Československé strany socialistické a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění v letech 1971-1981. Jan Machoň se narodil v Červené Lhotě u Třebíče do rodiny drobných rolníků. Roku 1937 dokončil měšťanskou školu v Okříškách. Ve studiu pokračoval na Státním reálném gymnasiu v Třebíči, které zakončil roku 1943 maturitou. Za okupace působil v ilegálním kulturním spolku Vysočina, kde roku 1943 uveřejnil básnickou sbírku Úlomky porculánu. Po válce vstoupil do Čs. sociální demokracie. Od roku 1945 do roku 1952 působil jako kulturní redaktor v brněnské redakci Svobodných novin. Přispíval do časopisů Dnešek a List Sdružení moravských spisovatelů. Po zrušení Lidových novin pracoval v Jihlavě jako metodik krajské knihovny a věnoval se studiu regionální historie. Vrcholem jeho literárního díla jsou historické romány Vyděděnci a Život pro živé odehrávající se v době vlády krále Václava IV. a jeho konfliktů s bratrem uherským králem Zikmundem a bratrancem moravským markrabětem Joštem. Roku 1954 nastoupil jako redaktor v listu Svobodné slovo v Brně. Mezi lety 1970 až 1981 působil jako šéfredaktor Svobodného slova v Praze. Za normalizace zaměstnal řadu novinářů propuštěných z jiných redakcí. Novinář Jiří Hodač na něj vzpomínal s tím, že „Šéfredaktor Svobodného slova Jan Machoň byl možná kontroverzní, ale nade mnou někdy držel ruku. Dokázal například spolknout, že jsem nepodepsal tzv. antichartu...“ Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu . Mandát získal i ve volbách roku 1976 . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1981. ...

Více od autora