Josef Pekař
Valdštejn : Díl 1-2

1933 | Nakladatelství Melantrich

Obsažené svazky:

Valdštejn, 1630-1634 : (dějiny valdštejnského sp... 1933 První díl (xii, 340 , 27 nečíslovaných listů obrazových příloh, 2. vyd.)
Valdštejn, 1630-1634 : (dějiny valdštejnského sp... 1934 Druhý díl (xi, 370 , 19 nečíslovaných listů obrazových příloh, 2. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

zašlá ořízka

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý zašlá ořízka	Skladem pro e-shop	349 Kč
	Stav Mírně opotřebená zašlé desky, vazba v několika místech vyspravovaná, poškozený hřbet, vše drží	Skladem pro e-shop	~~99 Kč~~ 79 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, zašlá ořízka
Vazba:	pevná
Počet stran:	367 + 389
Jazyk:	česky
Vydání:	2., nově vzdělané vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 1. 2026 13:56
Číslo položky:	1552458

O autorovi

Josef Pekař

Josef Pekař byl přední český historik přelomu 19. a 20. století, žák Jaroslava Golla, profesor a rektor Univerzity Karlovy. Spolu s Josefem Šustou byl stěžejním českým představitelem historické vědy první poloviny 20. století. Pocházel ze selského statku v Malém Rohozci. Manželé Josef a Františka Pekařovi měli ještě dalších sedm dětí, které však zemřely v mladém věku na tuberkulózu. Té podlehla i matka. Dětství trávil v Daliměřicích, které se staly součástí Turnova. Oblast Českého ráje byla bohatou inspirací pro výběr témat mnohých jeho děl. Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi, které dnes nese jeho jméno, studoval historii v Praze a už roku 1890 článkem v Masarykově Athenaeu dokázal, že název Hrubá Skála se vyskytuje až v 17. století a Rukopis královédvorský je tudíž padělek. Roku 1893 promoval prací Kandidatury krále Přemysla Otakara II. na německý trůn, kde ukázal, že se Přemysl Otakar II. o císařský trůn ucházel sám, a to až v letech 1272–1273. Dva semestry strávil v Erlangenu a v Berlíně, pak učil na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Praze v Truhlářské. Brzy po roce 1895 se stal autorem Českého časopisu historického , který později po třicet let redigoval. Habilitoval se roku 1897 prací Dějiny Valdštejnského spiknutí , kde Valdštejna ukázal jako váhavého, nicméně zrádce. Téhož roku ostře odmítl protičeský článek německého historika Theodora Mommsena a doložil význam české kultury pro Evropu; jeho odpověď pak ještě několikrát vyšla a byla přeložena do řady jazyků. K jubileu Františka Palackého 1898 napsal přehled české historiografie ve druhé polovině 19. století a řadu článků do Ottova slovníku naučného . Roku 1901 byl jmenován profesorem a ve dvou článcích kritizoval představy o slovanské „zádruze“. V práci Nejstarší kronika česká se pokusil dokázat, že svatováclavs...

Více od autora