Josef Pekař
O smysl českých dějin

2012 | Nakladatelství Dauphin

Jedno ze základních děl české historiografie v novém aktualním uspořádání edici předního českého "pekařologa" Martina Kučery. Svatý Václav? Hus? František Josef I.? Od které doby sedí Němci v naší vlasti? Mají dějiny Čechů smysl?"Znovu si uvědomujeme potřebu ještě jednou připomenout vícekrát vydaný výbor z historické p…ublicistiky největšího českého historika první poloviny 20. století Josefa Pekaře, a to především s ohledem na úbytek vzdělanosti v této zemi a to nejen historické. Nejde přitom zdaleka o to, že Pekařovy poznatky jsou věčně platné, nebo že se Pekař nikdy nemýlil. Jedná se však o něco jiného, mnohem závažnějšího: o inspirativnost Pekařových přístupů v situaci krize podobné té dnešní.", poznámka nakladatele. Pekařův odkaz je výzvou každému historikovi, který nechce s vlky výt, který je odhodlán do všech důsledků plnit poslání kriticky myslícího intelektuála bez ohledu na očekávání či žádosti establishmentů, který si je vědom toho, že dějiny jsou dějinami společenských vztahů a vykonané práce, že se nevznášejí někde nad lidskou společností, a který má shodně s Josefem Pekařem zodpovědný vztah k současnosti. Právě jí a jedině jí chtěl veliký historik účinně napomáhat k optimalizaci daného společenského stavu. V tom viděl funkci dějin a dějepisného poznání. Proto má smysl vydávat další z výborů jeho historické publicistiky.
Jedno ze základních děl české historiografie v novém aktualním uspořádání edici předního českého "pekařologa" Martina Kučery. Svatý Václav? Hus? František Josef I.? Od které doby sedí Němci v naší vla…sti? Mají dějiny Čechů smysl?"Znovu si uvědomujeme potřebu ještě jednou připomenout vícekrát vydaný výbor z historické publicistiky největšího českého historika první poloviny 20. století Josefa Pekaře, a to především s ohledem na úbytek vzdělanosti v této zemi a to nejen historické. Nejde přitom zdaleka o to, že Pekařovy poznatky jsou věčně platné, nebo že se Pekař nikdy nemýlil. Jedná se však o něco jiného, mnohem závažnějšího: o inspirativnost Pekařových přístupů v situaci krize podobné té dnešní.", poznámka nakladatele. Pekařův odkaz je výzvou každému historikovi, který nechce s vlky výt, který je odhodlán do všech důsledků plnit poslání kriticky myslícího intelektuála bez ohledu na očekávání či žádosti establishmentů, který si je vědom toho, že dějiny jsou dějinami společenských vztahů a vykonané práce, že se nevznášejí někde nad lidskou společností, a který má shodně s Josefem Pekařem zodpovědný vztah k současnosti. Právě jí a jedině jí chtěl veliký historik účinně napomáhat k optimalizaci daného společenského stavu. V tom viděl funkci dějin a dějepisného poznání. Proto má smysl vydávat další z výborů jeho historické publicistiky.

Stav

Velmi dobrý

lehce vybledlý hřbet

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý, lehce vybledlý hřbet
Vazba:	pevná
Počet stran:	479
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072724312
ISBN:	9788072724314
Editor:	Martin Kučera
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	23. 9. 2025 11:2
Číslo položky:	1396697

O autorovi

Josef Pekař

Josef Pekař byl přední český historik přelomu 19. a 20. století, žák Jaroslava Golla, profesor a rektor Univerzity Karlovy. Spolu s Josefem Šustou byl stěžejním českým představitelem historické vědy první poloviny 20. století. Pocházel ze selského statku v Malém Rohozci. Manželé Josef a Františka Pekařovi měli ještě dalších sedm dětí, které však zemřely v mladém věku na tuberkulózu. Té podlehla i matka. Dětství trávil v Daliměřicích, které se staly součástí Turnova. Oblast Českého ráje byla bohatou inspirací pro výběr témat mnohých jeho děl. Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi, které dnes nese jeho jméno, studoval historii v Praze a už roku 1890 článkem v Masarykově Athenaeu dokázal, že název Hrubá Skála se vyskytuje až v 17. století a Rukopis královédvorský je tudíž padělek. Roku 1893 promoval prací Kandidatury krále Přemysla Otakara II. na německý trůn, kde ukázal, že se Přemysl Otakar II. o císařský trůn ucházel sám, a to až v letech 1272–1273. Dva semestry strávil v Erlangenu a v Berlíně, pak učil na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Praze v Truhlářské. Brzy po roce 1895 se stal autorem Českého časopisu historického , který později po třicet let redigoval. Habilitoval se roku 1897 prací Dějiny Valdštejnského spiknutí , kde Valdštejna ukázal jako váhavého, nicméně zrádce. Téhož roku ostře odmítl protičeský článek německého historika Theodora Mommsena a doložil význam české kultury pro Evropu; jeho odpověď pak ještě několikrát vyšla a byla přeložena do řady jazyků. K jubileu Františka Palackého 1898 napsal přehled české historiografie ve druhé polovině 19. století a řadu článků do Ottova slovníku naučného . Roku 1901 byl jmenován profesorem a ve dvou článcích kritizoval představy o slovanské „zádruze“. V práci Nejstarší kronika česká se pokusil dokázat, že svatováclavs...

Více od autora