Knihy
Filozofie a náboženství
Filozofie
Umberto Eco
Umění a krása ve středověké estetice

Umberto Eco
Umění a krása ve středověké estetice

1998 | Nakladatelství Argo

Světoznámý autor Jména růže je i autorem filosofických a umělecko-historických esejů. Umění a krása ve středověké estetice patří k nejzdařilejším a nejinspirativnějším z nich. Eco v něm výstižně zachytil dějiny středověké estetiky, teologického i lidového vnímání nástěnných a deskových obrazů, hudby i architektury s dů…razem na alegorický obsah a transcendentální dosah středověkého umění, jež nelze bez znalostí dobových estetických představ nikdy pochopit.

Tato kniha je shrnutím dějin estetických teorií, které v období od 6. do 15. století vypracovala kultura latinského středověku. Jak udává autor, nejde tu o výzkum, který by si činil nárok na originálnost, nýbrž spíše o přehledný a systematický souhrn předešlých zkoumání. Základními prameny knihy je autorovo pojednání o estetických problémech u Tomáše Akvinského , Études d'esthétique médiévale od Edgara de Bruyneho a antologie textů o metafyzice krásna od D. H. Pouillona. Nejde tu o shrnutí teoretické, ale historické. Účelem této knihy není filozoficky přispět k současné definici estetiky, jejích problémů a řešení, nýbrž nabídnout obraz určité epochy. Historie, kterou zde začínáme sledovat, je složitá a skládá se jak ze zlomů, tak z období stability. Z větší části jde ovšem právě o dobu stálosti, protože středověk byl jistě epochou autorů, kteří opisovali jeden od druhého, aniž by uváděli své zdroje, mimo jiné i proto, že v době kultury rukopisů bylo opisování jediným možným prostředkem, jak nechat kolovat myšlenky. Nikoho ani nenapadlo, že by opisování mohlo být přečinem, a jak se na sebe jednotlivé opisy vrstvily, nakonec se často už ani nevědělo, komu který výrok vlastně patří. Navíc vládlo všeobecné přesvědčení, že pokud je nějaká myšlenka pravdivá, patří všem. Tato historie má své nečekané zvraty a ty nejsou vždy tak nápadné a zvučné jako karteziánské cogito. Maritain poznamenal, že teprve Descartes je myslitelem, který se prezentuje jako „absolutní debutant", a po Descartovi se každý myslitel již bude snažit vkročit na dosud panenskou scénu. Středověcí lidé nebyli tak teatrální, domnívali se, že originálnost je hřích, projev pýchy. I středověcí lidé však byli schopní dát nečekaně najevo svůj důmysl a genialitu. Světoznámý autor Jména růže je i autorem filosofických a umělecko-historických esejů. Umění a krása ve středověké estetice patří k nejzdařilejším a nejinspirativnějším z nich. Eco v něm výstižně zachy…til dějiny středověké estetiky, teologického i lidového vnímání nástěnných a deskových obrazů, hudby i architektury s důrazem na alegorický obsah a transcendentální dosah středověkého umění, jež nelze bez znalostí dobových estetických představ nikdy pochopit.

Tato kniha je shrnutím dějin estetických teorií, které v období od 6. do 15. století vypracovala kultura latinského středověku. Jak udává autor, nejde tu o výzkum, který by si činil nárok na originálnost, nýbrž spíše o přehledný a systematický souhrn předešlých zkoumání. Základními prameny knihy je autorovo pojednání o estetických problémech u Tomáše Akvinského , Études d'esthétique médiévale od Edgara de Bruyneho a antologie textů o metafyzice krásna od D. H. Pouillona. Nejde tu o shrnutí teoretické, ale historické. Účelem této knihy není filozoficky přispět k současné definici estetiky, jejích problémů a řešení, nýbrž nabídnout obraz určité epochy. Historie, kterou zde začínáme sledovat, je složitá a skládá se jak ze zlomů, tak z období stability. Z větší části jde ovšem právě o dobu stálosti, protože středověk byl jistě epochou autorů, kteří opisovali jeden od druhého, aniž by uváděli své zdroje, mimo jiné i proto, že v době kultury rukopisů bylo opisování jediným možným prostředkem, jak nechat kolovat myšlenky. Nikoho ani nenapadlo, že by opisování mohlo být přečinem, a jak se na sebe jednotlivé opisy vrstvily, nakonec se často už ani nevědělo, komu který výrok vlastně patří. Navíc vládlo všeobecné přesvědčení, že pokud je nějaká myšlenka pravdivá, patří všem. Tato historie má své nečekané zvraty a ty nejsou vždy tak nápadné a zvučné jako karteziánské cogito. Maritain poznamenal, že teprve Descartes je myslitelem, který se prezentuje jako „absolutní debutant", a po Descartovi se každý myslitel již bude snažit vkročit na dosud panenskou scénu. Středověcí lidé nebyli tak teatrální, domnívali se, že originálnost je hřích, projev pýchy. I středověcí lidé však byli schopní dát nečekaně najevo svůj důmysl a genialitu.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	239
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072030981
ISBN:	9788072030989
Překladatel:	Zdeněk Frýbort
Edice:	7. svazek ed. 7. svazek ed. Historické myšlení
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 5. 2025 13:39
Číslo položky:	1232111

O autorovi

Umberto Eco

Umberto Eco byl italský sémiolog, medievista, estetik, filosof a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů postmoderny 60. let 20. století. Během své akademické kariéry napsal řadu esejů o sémiotice, středověké estetice, lingvistice a filosofii. Roku 1971, kdy se stal profesorem, byl jedním z inspirátorů prvního kurzu nového sémiologického oboru sdružujícího studium umění, hudby a zábavy, který se vyučuje na Boloňské univerzitě. V osmdesátých letech propagoval na téže univerzitě zřízení studijního programu „Komunikační vědy“. V roce 1988 založil Katedru komunikace na Univerzitě v San Marinu a Mezinárodní centrum pro sémiotická a kognitivní studia, od roku 2008 byl emeritním profesorem a prezidentem Scuola Superiore di Studi Umanistici při univerzitě v Boloni. Členem italské akademie věd v oboru etiky, historie a filosofie se stal v roce 2010. V souvislosti se svou akademickou specializací se Eco zapojil do činnosti volného avantgardního uskupení Gruppo 63 , jež sdružovalo spisovatele, básníky, kritiky a teoretiky, kteří se chtěli kriticky vyrovnat s italským neorealismem padesátých let. Zapojen do těchto literárních diskusí, v nichž chtěl svou pozici učinit co nejvíce srozumitelnou, začal v šedesátých letech publikovat své prozaické experimenty a parodie. Poté, co ve svém spise Opera aperta definoval svůj ideál literárního textu přístupného co nejširšímu spektru čtenářů, napsal svůj nejslavnější román Jméno růže. Kniha se stala mezinárodním bestsellerem, byla přeložena do více než 40 jazyků a na celém světě se jí prodalo přes 50 milionů výtisků. Dočkala se také filmové a seriálové adaptace. Následovaly romány: Foucaultovo kyvadlo, Ostrov včerejšího dne, Baudolino, Tajemný plamen královny Loany, Pražský hřbitov a Nulté číslo, které již přes dobrou prodejnost takovéhoto úspěchu nedosáhly. Eco přednášel na univerzitách v Itálii, Ve...

Více od autora