Alois Jirásek
KOMPLET Alois Jirásek 11X Z nedávna + Filosofská historie + Zahořanský hon a jiné povídky + U nás + U nás + U nás + U nás + Psohlavci + Bratrstvo + Bratrstvo + Bratrstvo

1973 | Nakladatelství Odeon

Farář Havlovický byl ustanoven padolským farářem. K jeho uvedení do úřadu se sjelo mnoho hostů, a to jak ze zámku, tak z ostatních farností. Havlovického kázání, kterým se uvedl jako nový farář, vzbudilo však u některých nevoli, a to kvůli přílišnému důrazu na práci s lidmi.
Na faru si Havlovický vzal svou matku a s…estru Františku – začal budovat malé hospodářství, protože chce ostatním ukázat, jak lze hospodařit jinak, snadněji a užitečněji.
Věnuje se hospodaření ostatních a radí jim. To, že vychází vstříc chudým, vzbuzuje často nesouhlas. Starému Plškovi, osamělému starci, který na stará kolena musel žebrotou, vystrojí pohřeb, což vyvolá závist některých sousedů.
Nejvíce si však poštve proti sobě sousedy, když zakáže konání nelidského starého zvyku, a sice zabití starého kozla jeho shozením ze střechy na zem. Část sousedů se jeho rozhodnutí vzepře, a kozla dle tradice zabije. To Havlovického popudí, věří však, že sousedé časem prohlédnou.
Podobně vzbudí vlnu odporu tím, že se baví s evangelickým farářem jako se sobě rovným.
Paní důchodní ze zámku Havlovický už tak často nevidí – kdykoliv ji však potká, stále musí přemáhat kouzlo, kterým na něj krásná žena působí. Proto se snaží setkáním s paní důchodní vyhnout.
Čím dál více tkalců začíná jezdit prodávat plátno na cizí tržiště – a začíná se jim dařit – většinu vydělaných peněz však utrácejí… Farář Havlovický začíná pochybovat, zda jeho úsilí má nějaký smysl.
Otráví ho i návštěva u náchodské hraběnky, která se rozhodla přestoupit od luteránské církve ke katolické, tak, jak začíná být v módě. O potřebách svých poddaných však nechce ani slyšet…
Pavel mezitím poslouží svému chlebodárci v hodině jeho smrti a zamiluje se do jeho dcery, hodné Marty Škodové. Plánuje s ní svatbu i svůj úřední přestup na evangelickou víru. Svou matku však shledává zničenou a zbitou svým nevlastním otcem, Víškem - ten v opilosti bezděky zapálí v matčině domě tkalcovský stav, naštěstí se podaří požár včas uhasit, Víšek však utrpí těžké popáleniny, kterým nakonec podléhá. I přes smrt nevlastního otce nenachází Pavel u své matky pochopení, jejich cesty se stále rozcházejí...
V Padolí běží rok za rokem ve svých zvyklostech a proměnách přírody. Občas se pokusí místní stereotyp oživit mladý Antonín, např. divadelním představením nebo novým mechanickým betlémem.
Havlovického sestra Františka se vdává, Havlovický paní důchodní však na svatbu ani nepozve - při jednom předchozím setkání byl totiž konfrontován s tím, co k němu cítí, a musel ji odmítnout. Snažil se ji tedy už nepotkávat.
I přes svou upřímnou snahu musí farář Havlovický odolávat nepřízni vrchnosti a pomluvám - např. že se mu díky stykům s lidmi ze zámku nedá věřit, že hájí jen jejich zájmy, nikoliv zájmy prostých lidí. To se faráře Havlovického silně dotkne, snaží se tedy omezit svoje styky se zámeckými.
Ze světa přicházejí zvěsti o revoluci ve Francii, ale hlavně o choleře, která se začíná šířit z Asie přes Rusko do Evropy. Nakonec zasáhne i Padolí - farář Havlovický pohřbívá každý den, snaží se šířit osvětu a potlačovat pověry, které mezi lidmi začínají ze strachu před smrtí opět kolovat. Díky epidemii ubývá všem práce a výdělku, celý kraj tak trápí navíc i velká bída. Farář Havlovický shání u vrchnosti podporu pro chudé, výrazně pomůže i sama paní důchodní...
Na choleru umírá padolský učitel i konšel, nejhorší zpráva pro Havlovického přichází však ze zámku - umírá paní důchodní a později i její manžel...Farář Havlovický je otřesen, uvědomuje si, co pro něj paní důchodní znamenala.
Kraj se ze všeho jen těžce vzpamatovává. I farář Havlovický jakoby ztrácel síly... Farář Havlovický byl ustanoven padolským farářem. K jeho uvedení do úřadu se sjelo mnoho hostů, a to jak ze zámku, tak z ostatních farností. Havlovického kázání, kterým se uvedl jako nový farář, vzbud…ilo však u některých nevoli, a to kvůli přílišnému důrazu na práci s lidmi.
Na faru si Havlovický vzal svou matku a sestru Františku – začal budovat malé hospodářství, protože chce ostatním ukázat, jak lze hospodařit jinak, snadněji a užitečněji.
Věnuje se hospodaření ostatních a radí jim. To, že vychází vstříc chudým, vzbuzuje často nesouhlas. Starému Plškovi, osamělému starci, který na stará kolena musel žebrotou, vystrojí pohřeb, což vyvolá závist některých sousedů.
Nejvíce si však poštve proti sobě sousedy, když zakáže konání nelidského starého zvyku, a sice zabití starého kozla jeho shozením ze střechy na zem. Část sousedů se jeho rozhodnutí vzepře, a kozla dle tradice zabije. To Havlovického popudí, věří však, že sousedé časem prohlédnou.
Podobně vzbudí vlnu odporu tím, že se baví s evangelickým farářem jako se sobě rovným.
Paní důchodní ze zámku Havlovický už tak často nevidí – kdykoliv ji však potká, stále musí přemáhat kouzlo, kterým na něj krásná žena působí. Proto se snaží setkáním s paní důchodní vyhnout.
Čím dál více tkalců začíná jezdit prodávat plátno na cizí tržiště – a začíná se jim dařit – většinu vydělaných peněz však utrácejí… Farář Havlovický začíná pochybovat, zda jeho úsilí má nějaký smysl.
Otráví ho i návštěva u náchodské hraběnky, která se rozhodla přestoupit od luteránské církve ke katolické, tak, jak začíná být v módě. O potřebách svých poddaných však nechce ani slyšet…
Pavel mezitím poslouží svému chlebodárci v hodině jeho smrti a zamiluje se do jeho dcery, hodné Marty Škodové. Plánuje s ní svatbu i svůj úřední přestup na evangelickou víru. Svou matku však shledává zničenou a zbitou svým nevlastním otcem, Víškem - ten v opilosti bezděky zapálí v matčině domě tkalcovský stav, naštěstí se podaří požár včas uhasit, Víšek však utrpí těžké popáleniny, kterým nakonec podléhá. I přes smrt nevlastního otce nenachází Pavel u své matky pochopení, jejich cesty se stále rozcházejí...
V Padolí běží rok za rokem ve svých zvyklostech a proměnách přírody. Občas se pokusí místní stereotyp oživit mladý Antonín, např. divadelním představením nebo novým mechanickým betlémem.
Havlovického sestra Františka se vdává, Havlovický paní důchodní však na svatbu ani nepozve - při jednom předchozím setkání byl totiž konfrontován s tím, co k němu cítí, a musel ji odmítnout. Snažil se ji tedy už nepotkávat.
I přes svou upřímnou snahu musí farář Havlovický odolávat nepřízni vrchnosti a pomluvám - např. že se mu díky stykům s lidmi ze zámku nedá věřit, že hájí jen jejich zájmy, nikoliv zájmy prostých lidí. To se faráře Havlovického silně dotkne, snaží se tedy omezit svoje styky se zámeckými.
Ze světa přicházejí zvěsti o revoluci ve Francii, ale hlavně o choleře, která se začíná šířit z Asie přes Rusko do Evropy. Nakonec zasáhne i Padolí - farář Havlovický pohřbívá každý den, snaží se šířit osvětu a potlačovat pověry, které mezi lidmi začínají ze strachu před smrtí opět kolovat. Díky epidemii ubývá všem práce a výdělku, celý kraj tak trápí navíc i velká bída. Farář Havlovický shání u vrchnosti podporu pro chudé, výrazně pomůže i sama paní důchodní...
Na choleru umírá padolský učitel i konšel, nejhorší zpráva pro Havlovického přichází však ze zámku - umírá paní důchodní a později i její manžel...Farář Havlovický je otřesen, uvědomuje si, co pro něj paní důchodní znamenala.
Kraj se ze všeho jen těžce vzpamatovává. I farář Havlovický jakoby ztrácel síly...

Obsažené svazky:

Zahořanský hon a jiné povídky 1951 (263 s., 1. vyd.)
Filosofská historie 1964 (229 , 4 nečíslované listy obrazových příloh, 6. vyd.)
Psohlavci, historický obraz 1955 (265 s., 2. vyd.)
Z nedávna 1958 (314 s., 1. vyd.)
U nás, nová kronika 1973 Kniha prvá (386 s., 2. vyd.)
Bratrstvo, tři rapsodie 1959 I (341 s., 4. vyd.)
U nás, nová kronika 1973 Kniha druhá (361 s., 2. vyd.)
Bratrstvo, tři rapsodie 1960 II (366 s., 4. vyd.)
U nás, nová kronika 1973 Kniha třetí (429 s., 2. vyd.)
Bratrstvo, tři rapsodie 1960 III (418 s., 4. vyd.)
U nás, nová kronika 1973 Kniha čtvrtá (385 s., 2. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 20. 7. 2026

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 20. 7. 2026
	Stav Dobrý lehce zašlé hřbety	Skladem pro e-shop Odešleme do 20. 7. 2026
	Stav Dobrý zachovalý stav	Skladem pro e-shop Odešleme do 20. 7. 2026
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 20. 7. 2026
	Stav Dobrý až velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 20. 7. 2026
	Stav Velmi dobrý lehce naražené rohy desek	Skladem pro e-shop Odešleme do 20. 7. 2026

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	263 + 386 + 361 + 429 + 385 + 341 + 366 + 418 + 229 + 265 + 314
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Mikoláš Aleš, Vlastimil Rada, Adolf Kašpar, Václav Sivko
Edice:	Knihovna čtenářské obce, 4, 82, 83, 84, 85. svazek ed. 4, 82, 83, 84, 85. svazek ed. Nesmrtelní, 143, 143, 143. svazek ed. 143, 143, 143. svazek ed. Knihovna vojáka, Klub mladých čtenářů, Aloise Jiráska odkaz národu, Odkaz národu, Odkaz národu Aloise Jiráska
Vydání:	6. vydání v SNDK, (1. vydání v Klubu mladých čtenářů)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 7. 2024 9:40
Číslo položky:	901504

O autorovi

Alois Jirásek

Alois Jirásek byl český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů a představitel realismu. Celý život pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, nejprve v Litomyšli a poté v Praze. Přátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa – například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem či Z. Nejedlým. Navštěvoval umělecký kroužek v Kavárně Union na Národní třídě čp. 524/I, kde se scházeli Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek, Antonín Wiehl a další. Působil jako redaktor časopisu Zvon. Byl zastáncem samostatnosti českého a slovenského národa a jako jeden z prvních podepsal Manifest českých spisovatelů. Alois Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda. Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Josef Jirásek , původně tkadlec a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová . Před Aloisem Jiráskem se jeho rodičům narodily děti: Helena, Josef, Emílie; po něm Rudolf, Žofie, Božena, Adolf a Antonín. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově , české gymnázium v Hradci Králové a na pražské univerzitě vystudoval historii . Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor českého jazyka, dějepisu a zeměpisu. Právě o životě studentů v Litomyšli pojednává jeho novela Filosofská historie. Publikovat začal již v době svých pražských studií, v Litomyšli vznikají jeho první významné práce . Dne 12. 8. 1879 se Jirásek oženil s Marií Podhajskou , dcerou zámožného soukromníka. Měli 8 dětí, sedm dcer a jednoho syna. Roku 1888 Jirásek přesídlil do Prahy. Dva první byty v Praze mu příliš nevyhovovaly a teprve za pět let získal prostorný byt v Resslově ulici č. 1, na nároží dnešního Jiráskova náměstí, kde je osazena jeho pamětní deska. V tomto bytě pak žil od roku 1903 až do své ...

Více od autora