Eliška Krásnohorská, T. Dvorská
Svéhlavička : Díl 1-4 Svéhlavička - příběh z pensionátu, Svéhlavička nevěstou, Svéhlavička ženuškou, Svéhlavička babičkou

1932 | Nakladatelství Šolc a Šimáček

Obsažené svazky:

Svéhlavička, příběh z pensionátu 1932 (256 s., 8. vyd.)
Svéhlavička babičkou 1933 (238 , 7 nečíslovaných listů obrazových příloh, 3. vyd.)
Svéhlavička nevěstou 1933 (227 , 8 nečíslovaných obrazových příloh, 6. vyd.)
Svéhlavička ženuškou, Původní povídka pro dorůstající dívky... 1933 (255 s., 6. vyd.)

Stav

Mírně opotřebená

uvolněné vazby, které se začínají rozlepovat, zkosené hřbety, listy drží

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, uvolněné vazby, které se začínají rozlepovat, zkosené hřbety, listy drží
Vazba:	Pevná
Počet stran:	256 + 238 + 227 + 255
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Václav Čutta, Jan Goth
Vydání:	Třetí vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 7. 2024 10:19
Číslo položky:	920619

O autorech

Eliška Krásnohorská

Eliška Krásnohorská, vlastním jménem Eliška Pechová, v matrice Elisabeth Dorothea , byla česká básnířka, libretistka, spisovatelka a překladatelka. Narodila se v Praze v druhém manželství řemeslníka Andrease Pecha a Dorothey Kateřiny Vodvářkové , jako sedmé dítě z osmi sourozenců. Z prvního manželství s Marií Svobodovou měl její otec tři děti – Josefa lékaře, Karla a Marii , z druhého s Dorotheou – Jindřicha hudebního skladatele, Adolfa fotografa, Julianu Pallovou , Elišku a Dorotheu učitelku a malířku. Otec mylně odvozoval svůj původ ze šlechtického rodu Pechů z Krásné Hory, podle kterého si Eliška později zvolila pseudonym. Matka, která pocházela z Blatné zajistila dětem vzdělání, zprvu v Plzni. Eliška získala patřičné vědomosti v pražské německé dívčí škole Svobodově a s pomocí strýce Vojtěcha, bratrů i přátel je systematicky rozšiřovala. Naučila se mj. hře na klavír, zpěvu a malovat. Mezi literární osobnosti okruhu Ruchovců ji uvedli Karolina Světlá a Vítězslav Hálek Zabývala se emancipačním hnutím žen, byla členkou a pak i starostkou Ženského výrobního spolku českého, který založila roku 1871 Karolina Světlá. Roku 1901 se po Josefíně Humpal-Zemanové stala redaktorkou Ženských listů a psala do časopisu také své články. Sehnala přes 4 810 podpisů pod petici říšské radě za otevření dívčího gymnázia, aby dívky získaly maturitu a poté povolení studovat na univerzitě. V Petici nezmínila Minervu, neboť tento spolek ještě neexistoval. Liknavý postoj vídeňské vlády, nezájem veřejnosti a českých žurnalistů ji přiměl k založení soukromého dívčího gymnázia. V červnu 1890 vypracovala provolání Vzdělanstvu českému! v němž ohlásila budoucí založení Minervy, spolku pro ženské studium, který toto dívčí gymnázium bude vydržovat. Žádost o povolení spolku...

Více od autora

T. Dvorská

Eliška Krásnohorská, vl. Jménem Alžběta Pechová, česká básnířka, prozaička, libretistka a překladatelka, autorka knih pro mládež, průkopnice ženského hnutí, pocházela z početné rodiny pražského řemeslníka. Vzdělání ze soukromé německé školy si Eliška Krásnohorská rozšiřovala samostatným studiem a četbou. E. Krásnohorská přispívala do řady časopisů i do druhého a třetího ročníku almanachu Ruch. Překládala hlavně díla romantiků – Byron, Puškin, Mickiewicz. E. Krásnohorská proslula i jako libretistka, zejména k operám Bedřicha Smetany , dále pak Bendlovým a k Fibichově Blaníku. E. Krásnohorská byla redaktorkou Ženských listů, předsedkyní Ženského výrobního spolku a zakladatelkou první dívčí střední školy Minerva . Trvalé přátelství navázala se spisovatelkou Karolínou Světlou. V roce 1922 byl Elišce Krásnohorské udělen čestný doktorát Univerzity Karlovy.

Více od autora