Eliška Krásnohorská
Svéhlavička ženuškou : Původní povídka pro dorůstající dívky

1933 | Nakladatelství Šolc a Šimáček

Román vypráví příběh Zdenky, matky 3 dětí, Agatona, Jiřinky a Máničky, a zapálené vlastenky v jedné osobě. Zdenka je žena právníka, není moc dobrá matka,ani vychovatelka, ale zato má smysl pro spravedlnost, ve spojení s jejím vlastenectvím způsobí spousty problémů, ale jak to bývá u našich vlastenců běžné, vše dopadne …dobře pr o vlast. Román vypráví příběh Zdenky, matky 3 dětí, Agatona, Jiřinky a Máničky, a zapálené vlastenky v jedné osobě. Zdenka je žena právníka, není moc dobrá matka,ani vychovatelka, ale zato má smysl pro spraved…lnost, ve spojení s jejím vlastenectvím způsobí spousty problémů, ale jak to bývá u našich vlastenců běžné, vše dopadne dobře pr o vlast.

Součástí souboru:

Svéhlavička 1932 (4sv., 256 + 238 + 227 + 255, 3. vyd.)

Vytvořit poptávku

O knize

Počet stran:	255
Jazyk:	česky
Vydání:	Šesté vydání
Vydáno v:	Praha

O autorovi

Eliška Krásnohorská

Eliška Krásnohorská, vlastním jménem Eliška Pechová, v matrice Elisabeth Dorothea , byla česká básnířka, libretistka, spisovatelka a překladatelka. Narodila se v Praze v druhém manželství řemeslníka Andrease Pecha a Dorothey Kateřiny Vodvářkové , jako sedmé dítě z osmi sourozenců. Z prvního manželství s Marií Svobodovou měl její otec tři děti – Josefa lékaře, Karla a Marii , z druhého s Dorotheou – Jindřicha hudebního skladatele, Adolfa fotografa, Julianu Pallovou , Elišku a Dorotheu učitelku a malířku. Otec mylně odvozoval svůj původ ze šlechtického rodu Pechů z Krásné Hory, podle kterého si Eliška později zvolila pseudonym. Matka, která pocházela z Blatné zajistila dětem vzdělání, zprvu v Plzni. Eliška získala patřičné vědomosti v pražské německé dívčí škole Svobodově a s pomocí strýce Vojtěcha, bratrů i přátel je systematicky rozšiřovala. Naučila se mj. hře na klavír, zpěvu a malovat. Mezi literární osobnosti okruhu Ruchovců ji uvedli Karolina Světlá a Vítězslav Hálek Zabývala se emancipačním hnutím žen, byla členkou a pak i starostkou Ženského výrobního spolku českého, který založila roku 1871 Karolina Světlá. Roku 1901 se po Josefíně Humpal-Zemanové stala redaktorkou Ženských listů a psala do časopisu také své články. Sehnala přes 4 810 podpisů pod petici říšské radě za otevření dívčího gymnázia, aby dívky získaly maturitu a poté povolení studovat na univerzitě. V Petici nezmínila Minervu, neboť tento spolek ještě neexistoval. Liknavý postoj vídeňské vlády, nezájem veřejnosti a českých žurnalistů ji přiměl k založení soukromého dívčího gymnázia. V červnu 1890 vypracovala provolání Vzdělanstvu českému! v němž ohlásila budoucí založení Minervy, spolku pro ženské studium, který toto dívčí gymnázium bude vydržovat. Žádost o povolení spolku...

Více od autora