Stanislav Kostka Neumann
Stanislav Kostka Neumann: Československá cesta 1–3

1934 | Nakladatelství František Borový

Obsažené svazky:

Československá cesta, deník cesty kolem republiky od 28. du... 1934 Část první - Opožděné jaro (139 s.)
Československá cesta, deníky cesty kolem republiky od 28. d... 1935 2.-3.díl (269 s.)

Vyberte kus

Stav

Mírně opotřebená

potrhaná obálka, některé archy stále nerozřezané

Skladem pro e-shop

Další varianty

	Stav Mírně opotřebená potrhaná obálka, některé archy stále nerozřezané	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý lehce zašlá obálka, zašlý hřbet, lehké oděrky na obálce, označení na předsádce, vazba druhého svazku povolená, vše drží, bez obálky	Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, potrhaná obálka, některé archy stále nerozřezané
Poznámka:	1. díl má potrhanou obálku 2–3. díl má jen přední stranu obálky, zbytek chybí
Vazba:	volná brož s obálkou
Počet stran:	139 + 269
Jazyk:	česky
Edice:	12. svazek ed. 12. svazek ed. Spisy Stanislava K. Neumanna
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	15. 9. 2026 21:24
Číslo položky:	1915363

O autorovi

Stanislav Kostka Neumann

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar , byl český novinář a básník, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny. V listopadu 1945 byl jmenován národním umělcem. Narodil se v Praze 5. června 1875. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Advokát Neumann ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Jeho manželky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější advokátovy sestry. V jejich olšanské vile č. 45 na Žižkově , kterou po smrti jedné z tet básník nakonec zdědil, prožil třicet let . V roce 1887 začal studovat na gymnasiu v Žitné ulici. Sám na to vzpomínal takto: „Škola od počátku až do konce byla mi mučírnou a já jí nebyl nikdy ke cti. Na obecné byl jsem z těch, kteří klečí na podiu a dostávají vařečkou do nastavené dlaně; na gymnasiu byly to karcery.“ V roce 1892 propadl z řečtiny a latiny. Protože si nechtěl reparátem kazit prázdniny, přestoupil na obchodní akademii v Resslově ulici. Ani tu však nedokončil a už po roce ji opustil. Za pomoci otcových přátel ze staročeské strany pak dostal místo lokálkáře v deníku Hlas národa. Živý zájem o literaturu projevoval již na gymnáziu. V kvintě vydával spolu s několika přáteli studentský časopis Vlast, v sextě redigoval obdobný časopis Slavia. V těchto hektografovaných časopisech publikoval své první básně i povídky. Jeho sympatie patřily od studentských dob pokrokovému hnutí, aktivně se účastnil politického života mezi ra...

Více od autora

Komentáře ke knize