André Breton
Spojité nádoby

1934 | Nakladatelství Spolek výtvarných umělců Mánes

Jedno ze základních děl francouzského surrealismu, esej z roku 1934, z něhož lze odvozovat magické surrealistické postuláty o skutečné podobě příčinnosti, prostoru a času. Jedno ze základních děl francouzského surrealismu, esej z roku 1934, z něhož lze odvozovat magické surrealistické postuláty o skutečné podobě příčinnosti, prostoru a času.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

opotřebovaná obálka s flíčky

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý opotřebovaná obálka s flíčky	Skladem pro e-shop	~~2 499 Kč~~ 1 099 Kč
Stav Dobrý obálka lehce zašlá, jinak pěkný stav	Skladem pro e-shop	~~1 999 Kč~~ 1 049 Kč
Stav Dobrý až velmi dobrý, bez obálky	Skladem pro e-shop	649 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	volná brož s obálkou
Počet stran:	180
Jazyk:	česky
Překladatel:	Vítězslav Nezval, Jindřich Honzl
Edice:	17. svazek ed. 17. svazek ed. Knihy Mánesa
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 4. 2024 11:27
Číslo položky:	812444

O autorovi

André Breton

André Breton , Francie – 28. září 1966 Paříž) byl francouzský básník a prozaik. Je považován za zakladatele a hlavního teoretika surrealismu. Jako mladý student medicíny psal lyriku, ovlivněn symbolisty, obzvláště Stéphanem Mallarmém. Na počátku roku 1916 se v Nantes seznámil s Jacquesem Vachém, který na něj měl rozhodující vliv. Intenzivně se zabýval Rimbaudem a pracemi Sigmunda Freuda, se kterým si také vyměnil několik dopisů a v roce 1921 ho ve Vídni navštívil. Psychoanalýza hrála rozhodující úlohu v jeho životě, první možnost zkoušet její poznatky v praxi se mu naskytla během první světové války, kdy sloužil jako asistent v psychiatrickém středisku II. armády v Saint-Dizier. Roku 1918 se seznámil s Guillaumem Apollinairem a v roce 1919 spolu s Louisem Aragonem a Philippe Soupaultem založil revui Littérature. Poté, co v roce 1919 přišel z Curychu Tristan Tzara, se v Paříži začalo rozvíjet dadaistické hnutí a Breton se stal jeho členem. Po čase však začal jeho prostředky shledávat neúčelnými a došlo mezi ním a Tzarou k názorovým střetům. Jeho definitivní rozchod s dadaismem nastal v roce 1922. Už dva roky před tím, společně se Soupaultem, vydal Magnetická pole, automatický text, podle Bretonova pozdějšího vyjádření první surrealistické dílo vůbec. Nebylo prezentováno jako umění, ale jako práce v podstatě vědecká. Ačkoli šlo o vědu, která neuznává aparát logiky a zkoumá ty nejniternější oblasti lidského ducha. V roce 1924 spolu se svými přáteli - Louisem Aragonem, Paulem Éluardem a Benjaminem Péretem - oficiálně ustavil surrealistickou skupinu. Breton se pak po celou dobu jejího trvání nacházel v jejím středu, to nejen pro svůj teoretický přínos, ale i výjimečné osobnostní vlastnosti. Ačkoli později byl často nahlížen jako autoritativní vůdce. V roce 1924 také vydal Manifest surrealismu, ve kterém ho definoval jako „čistý psychický automatismus“ a stal se redaktorem revui La Révolution Surréaliste , org...

Více od autora