Aleksandr Ivanovič Kuprin
Sketa a jiné povídky

1909 | Nakladatelství Jos. R. Vilímek

Vyberte kus

Stav

Dobrý

vazba lehce povolená, u předsádky lehce prasklá, vše drží, zkosený hřbet

Skladem pro e-shop

Další varianty

	Stav Dobrý vazba lehce povolená, u předsádky lehce prasklá, vše drží, zkosený hřbet	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, vazba lehce povolená, u předsádky lehce prasklá, vše drží, zkosený hřbet
Poznámka:	rok vydání neuveden
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	208
Jazyk:	česky
Překladatel:	F. J Matěcha, František Mézl
Edice:	76. svazek ed. 76. svazek ed. Vilímkova knihovna, Slavní autoři literatur světových, 7. svazek ed. 7. svazek ed. Spisy / Aleksandr Ivanovič Kuprin
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 8. 2026 11:38
Číslo položky:	1871504

O autorovi

Aleksandr Ivanovič Kuprin

Alexandr Ivanovič Kuprin, rusky Александр Иванович Куприн byl ruský spisovatel tatarského původu, autor novoromantických a psychologických próz odehrávajících se buď v exotickém prostředí, nebo na jihu Ruska. K nejznámějším patří novely Jáma a Souboj. Granátový náramek zfilmoval roku 1965 Mosfilm, režii měl Abram Room. Novela Jáma vyvolala skandál tím, že pojednávala o prostituci. I Lev Tolstoj novelu kritizoval za přílišný naturalismus. Souboj zase vyvolal odpor carské armády, neboť realisticky popisoval život v ní, který Kuprin velmi dobře znal. Sám vystudoval vojenskou akademii a byl několik let profesionálním vojákem. Alexandr Kuprin v dopise své ženě přiznal, že název Souboj zvolil proto, že v novele vyzval na souboj carskou armádu, která "mrzačí duši a ubíjí v člověku to nejlepší". Nástup bolševiků roku 1917 vnímal rozporuplně. Pocházel ze šlechtické rodiny, která však zchudla již v 19. století. Přátelil se s Maximem Gorkým, Lenina obdivoval a dokonce se s ním sešel a připravil na jeho žádost plán reforem venkova, zároveň ho však zneklidňovaly některé tyranské postupy zejména tajné policie. Nakonec, když se během občanské války dostal na území bělogvardějců, se rozhodl z Ruska odjet. V letech 1919 – 37 žil v exilu, nejprve krátce ve Finsku a poté ve Francii. Snášel ho však velice těžce. Žil v chudobě, chronické nostalgii a propadl alkoholismu. Na závěr svého života se proto vrátil do Sovětského svazu. Byl uvítán a opečováván oficiálním Svazem spisovatelů. Všechna svá hlavní díla vytvořil před rokem 1919. Jeho dílo překládali do češtiny např. Libuše Baudyšová, Zdeňka Psůtková, František Zpěvák a další. Je pochován v Sankt-Petěrburgu.

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…