Aleksandr Ivanovič Kuprin
Sulamit : [Kuprinovy povídky]

1924 | Nakladatelství F. Topič

Novela je parafrází známého starozákonního příběhu, zakotveného zejména v Písni Šalamounově. Vypráví o hlubokém milostném vztahu krále Šalamouna ke krásné venkovské dívce Sulamit a o jejím násilném skonu Novela je parafrází známého starozákonního příběhu, zakotveného zejména v Písni Šalamounově. Vypráví o hlubokém milostném vztahu krále Šalamouna ke krásné venkovské dívce Sulamit a o jejím násilném sk…onu

Vyberte kus

Stav

Dobrý

až velmi dobrý, zbytky lepidla na předsádce po ex libris původního majitele, neautorská dedikace

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý až velmi dobrý, zbytky lepidla na předsádce po ex libris původního majitele, neautorská dedikace	Skladem pro e-shop	999 Kč
	Stav Mírně opotřebená špinavé stránky, zašlé desky	Skladem pro e-shop	~~269 Kč~~ 199 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý, zbytky lepidla na předsádce po ex libris původního majitele, neautorská dedikace
Poznámka:	nečíslovaný výtisk
Vazba:	pevná, celokožená, zlacená horní ořízka
Počet stran:	82
Jazyk:	česky
Vydání:	Autoriz. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 2. 2026 21:2
Číslo položky:	1574787

O autorovi

Aleksandr Ivanovič Kuprin

Alexandr Ivanovič Kuprin, rusky Александр Иванович Куприн byl ruský spisovatel tatarského původu, autor novoromantických a psychologických próz odehrávajících se buď v exotickém prostředí, nebo na jihu Ruska. K nejznámějším patří novely Jáma a Souboj. Granátový náramek zfilmoval roku 1965 Mosfilm, režii měl Abram Room. Novela Jáma vyvolala skandál tím, že pojednávala o prostituci. I Lev Tolstoj novelu kritizoval za přílišný naturalismus. Souboj zase vyvolal odpor carské armády, neboť realisticky popisoval život v ní, který Kuprin velmi dobře znal. Sám vystudoval vojenskou akademii a byl několik let profesionálním vojákem. Alexandr Kuprin v dopise své ženě přiznal, že název Souboj zvolil proto, že v novele vyzval na souboj carskou armádu, která "mrzačí duši a ubíjí v člověku to nejlepší". Nástup bolševiků roku 1917 vnímal rozporuplně. Pocházel ze šlechtické rodiny, která však zchudla již v 19. století. Přátelil se s Maximem Gorkým, Lenina obdivoval a dokonce se s ním sešel a připravil na jeho žádost plán reforem venkova, zároveň ho však zneklidňovaly některé tyranské postupy zejména tajné policie. Nakonec, když se během občanské války dostal na území bělogvardějců, se rozhodl z Ruska odjet. V letech 1919 – 37 žil v exilu, nejprve krátce ve Finsku a poté ve Francii. Snášel ho však velice těžce. Žil v chudobě, chronické nostalgii a propadl alkoholismu. Na závěr svého života se proto vrátil do Sovětského svazu. Byl uvítán a opečováván oficiálním Svazem spisovatelů. Všechna svá hlavní díla vytvořil před rokem 1919. Jeho dílo překládali do češtiny např. Libuše Baudyšová, Zdeňka Psůtková, František Zpěvák a další. Je pochován v Sankt-Petěrburgu.

Více od autora