Ludvík Vaculík
Sekyra

1966 | Nakladatelství Československý spisovatel

Román je brilantní uměleckou polemikou o smyslu života a konfrontací osobních postojů hlavního hrdiny s poválečnou skutečností. Hlavní postavou je pražský novinář, který se po dlouhém odloučení vrací do domova svého dětství a vyvolává si polozapomenuté vzpomínky a promítá do nich život svého otce, sourozenců i přátel. …V důvěrném prostředí nachází sám sebe a lépe se tak vyrovnává s osobními problémy. Román je brilantní uměleckou polemikou o smyslu života a konfrontací osobních postojů hlavního hrdiny s poválečnou skutečností. Hlavní postavou je pražský novinář, který se po dlouhém odloučení vrací …do domova svého dětství a vyvolává si polozapomenuté vzpomínky a promítá do nich život svého otce, sourozenců i přátel. V důvěrném prostředí nachází sám sebe a lépe se tak vyrovnává s osobními problémy.

Stav

Mírně opotřebená

poničená, slepovaná obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	169
Jazyk:	česky
Edice:	323. svazek ed. 323. svazek ed. Žatva
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 2. 2024 12:15
Číslo položky:	771430

O autorovi

Ludvík Vaculík

Ludvík Vaculík byl český prozaik, fejetonista, publicista, disident, autor manifestu Dva tisíce slov a zakladatel samizdatové edice Petlice . Byl moravský patriot, ve tvorbě občas používal rodné valašské nářečí. Narodil se v Brumově jako syn tesaře. V letech 1941–1943 absolvoval dvouletý pracovní kurz firmy Baťa ve Zlíně, kde pak také až do roku 1946 pracoval . V roce 1946 však odmaturoval na obchodní akademii a odešel do Prahy, kde v roce 1950 absolvoval v oboru politicko-novinářském na Vysoké škole politické a sociální. Pracoval jako vychovatel, v letech 1948–1950 na učňovském internátu v Benešově nad Ploučnicí, poté v letech 1950–1951 na internátu ČKD v Praze. V letech 1945 až 1968 byl členem KSČ. Jako mladý vystoupil z katolické církve, do níž se v 90. letech opět vrátil. Jeho literární dráhu nastartovala v roce 1953 práce redaktora v oddělení politické literatury v nakladatelství Rudé právo, kde působil do roku 1957, později v týdeníku Beseda venkovské rodiny a od roku 1959 ve vysílání pro mládež v Československém rozhlase. Po celá 60. léta upoutával pozornost svou sociálně kritickou publicistikou. Roku 1965 nastoupil do redakce Literárních novin , nejvýznamnějšího periodika reformátorské inteligence, kde zůstal až do jejich zákazu v roce 1969. To již měl za sebou i prozaické začátky, jako například novelu Na farmě mládeže a román Rušný dům. Dnes se však za jeho skutečný vstup do literatury považuje až nonkonformní román Sekyra, která námětově čerpá z osudů Vaculíkova otce. I po své smrti zůstává uznávaným autorem celé řady fejetonů, v nichž po svém navázal na českou fejetonistickou tradici a žánr fejetonu přetvořil na útvar o poznání útočnější a kritičtější. Na IV. sjezdu svazu čs. spisovatelů v červnu 1967 prohlásil, že „za dvacet let nebyl...

Více od autora