Miloš Václav Kratochvíl
Povídky lásky a smrti

1968 | Nakladatelství Svoboda

Tři cykly povídek z nejrůznějších historických dob, vyprávějících o lásce a smrti, o absurdnosti a náhodnosti životního dění, o marnostilidské touhy po štěsti a o smyslu života. Příběhy složité i prosté, laděné tragicky, sentimentálně i ironicky, z nichž mnohé se dotýkají skutečných historických událostí. Tři cykly povídek z nejrůznějších historických dob, vyprávějících o lásce a smrti, o absurdnosti a náhodnosti životního dění, o marnostilidské touhy po štěsti a o smyslu života. Příběhy složité i pro…sté, laděné tragicky, sentimentálně i ironicky, z nichž mnohé se dotýkají skutečných historických událostí.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

zašlé stránky

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý zašlé stránky	Skladem pro e-shop	~~45 Kč~~ 39 Kč
	Stav Dobrý obálka s oděrkami	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 39 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, zašlé stránky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	256
Jazyk:	česky
Vydání:	Vydání 2., (ve Svobodě 1.)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 6. 2024 12:40
Číslo položky:	886946

O autorovi

Miloš Václav Kratochvíl

Miloš Václav Kratochvíl byl český spisovatel-prozaik, autor historické beletrie, filmový scenárista, dramaturg a pedagog. Studoval historii a archivnictví na Karlově Univerzitě. Za války pracoval v archivu. Po ní byl dramaturgem Československého státního filmu a profesorem na FAMU. Jeho syn Jan Kratochvíl byl herec, dramaturg, režisér a divadelní organizátor. Narodil se ve Vídni, kde jeho otec Václav Kratochvíl působil jako dvorní archivář. Bydlel tu do svých 14 let, pak se stal studentem malostranského gymnázia v Praze. Po jeho absolvování vystudoval na pražské filozofické fakultě obory historie a archivnictví. V roce 1928 získal doktorát a nastoupil zaměstnání v Archivu hlavního města Prahy. Když archiv Němci roku 1944 uzavřeli, pracoval krátce u firmy Nationalfilm. V letech 1945 až 1947 pracoval na Ministerstvu informací, pak se živil ve filmovém průmyslu. Byl tři roky filmovým dramaturgem a v letech 1950 až 1972 profesorem na Akademii múzických umění. V důchodu se věnoval nejen literární činnosti, v roce 1977 jej Rudé právo zařadilo mezi první signatáře Anticharty. V roce 1970 získal titul zasloužilého umělce a čtyři roky poté byl prohlášen národním umělcem. Ve 30. letech měl blízko k sociální tematice, v jeho díle se objevovaly motivy venkova, půdy. Svou prózu ozvláštňuje vnitřními monology postav, záznamy proudu představ, dokumenty v podobě dopisů a dobových kázání. Na druhou stranu jsou jeho díla poznamenána typizací postav a socialistickým realismem. V jeho dílech jsou zobrazovány nejnižší vrstvy a vyzdvihována jejich uvědomělost.

Více od autora