Miloš Václav Kratochvíl
Povídky lásky a smrti

1943 | Nakladatelství Jos. R. Vilímek

Povídky lásky a smrti : legendy, balady a romance.
1. vydání.
Miloš Kratochvíl je dnes už dostatečně znám svými dvěma rozlehlými pracemi. Obě tyto knihy z doby baroka narýsovaly přesně jeho zájem i charakter básnický i methodu vyprávěcí. Ale nevyjádřily ještě všechny možnosti a složky jeho uměleckého úsilí. To s…plňuje teprve přítomná kniha balad a legend, v nichž úsečná forma, která Kratochvílovu vypravěčskému stylu tak lahodí, poskytla příležitost ukázat plnou šíři jeho pohledu i tvárných prostředků.
Kratochvíl je svým školením a profesí historik, odtud vyvěrají motivické zdroje jeho pros. Ale kdyby nebylo zkušenosti a zážitku básnického, které proměňují materiálový podklad v živý tvar, nebylo by zajisté možno obsáhnout celou šíři dějů rozprostřených na téměř dvě tisíciletí. Je tu zastoupena doba biblická, románská, gotická, renesanční, doba třicetileté války, barok atd. až po dnešek. Všude cítíme, že historik Kratochvíl je výtečným sluhou Kratochvíla druhého, básnického oživovatele. I když nepřestáváme žasnout nad bohatstvím tvarů a vcítěním do tolika odlišných a odlehlých prostředí a typů lidských, nemůžeme nevidět, že vlastním vzduchem tohoto umělce je čas baroka, v němž i tentokrát našel svou ostře viděnou a prožívanou antithesu života a smrti, slávy a marnosti. Zde jistota pohledu i prostředků prozrazuje suverénního umělce, kterého je radostno sledovat při jeho práci. Povídky lásky a smrti : legendy, balady a romance.
1. vydání.
Miloš Kratochvíl je dnes už dostatečně znám svými dvěma rozlehlými pracemi. Obě tyto knihy z doby baroka narýsovaly přesně jeho záj…em i charakter básnický i methodu vyprávěcí. Ale nevyjádřily ještě všechny možnosti a složky jeho uměleckého úsilí. To splňuje teprve přítomná kniha balad a legend, v nichž úsečná forma, která Kratochvílovu vypravěčskému stylu tak lahodí, poskytla příležitost ukázat plnou šíři jeho pohledu i tvárných prostředků.
Kratochvíl je svým školením a profesí historik, odtud vyvěrají motivické zdroje jeho pros. Ale kdyby nebylo zkušenosti a zážitku básnického, které proměňují materiálový podklad v živý tvar, nebylo by zajisté možno obsáhnout celou šíři dějů rozprostřených na téměř dvě tisíciletí. Je tu zastoupena doba biblická, románská, gotická, renesanční, doba třicetileté války, barok atd. až po dnešek. Všude cítíme, že historik Kratochvíl je výtečným sluhou Kratochvíla druhého, básnického oživovatele. I když nepřestáváme žasnout nad bohatstvím tvarů a vcítěním do tolika odlišných a odlehlých prostředí a typů lidských, nemůžeme nevidět, že vlastním vzduchem tohoto umělce je čas baroka, v němž i tentokrát našel svou ostře viděnou a prožívanou antithesu života a smrti, slávy a marnosti. Zde jistota pohledu i prostředků prozrazuje suverénního umělce, kterého je radostno sledovat při jeho práci.

Stav

Velmi dobrý

neautorská dedikace na předsádce

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	169, [IV]
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Richard Lander
Edice:	360. svazek ed. 360. svazek ed. Vilímkova knihovna
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 6. 2024 17:28
Číslo položky:	890966

O autorovi

Miloš Václav Kratochvíl

Miloš Václav Kratochvíl byl český spisovatel-prozaik, autor historické beletrie, filmový scenárista, dramaturg a pedagog. Studoval historii a archivnictví na Karlově Univerzitě. Za války pracoval v archivu. Po ní byl dramaturgem Československého státního filmu a profesorem na FAMU. Jeho syn Jan Kratochvíl byl herec, dramaturg, režisér a divadelní organizátor. Narodil se ve Vídni, kde jeho otec Václav Kratochvíl působil jako dvorní archivář. Bydlel tu do svých 14 let, pak se stal studentem malostranského gymnázia v Praze. Po jeho absolvování vystudoval na pražské filozofické fakultě obory historie a archivnictví. V roce 1928 získal doktorát a nastoupil zaměstnání v Archivu hlavního města Prahy. Když archiv Němci roku 1944 uzavřeli, pracoval krátce u firmy Nationalfilm. V letech 1945 až 1947 pracoval na Ministerstvu informací, pak se živil ve filmovém průmyslu. Byl tři roky filmovým dramaturgem a v letech 1950 až 1972 profesorem na Akademii múzických umění. V důchodu se věnoval nejen literární činnosti, v roce 1977 jej Rudé právo zařadilo mezi první signatáře Anticharty. V roce 1970 získal titul zasloužilého umělce a čtyři roky poté byl prohlášen národním umělcem. Ve 30. letech měl blízko k sociální tematice, v jeho díle se objevovaly motivy venkova, půdy. Svou prózu ozvláštňuje vnitřními monology postav, záznamy proudu představ, dokumenty v podobě dopisů a dobových kázání. Na druhou stranu jsou jeho díla poznamenána typizací postav a socialistickým realismem. V jeho dílech jsou zobrazovány nejnižší vrstvy a vyzdvihována jejich uvědomělost.

Více od autora