Karel Toman
Pohádky krve

1928 | Nakladatelství František Borový

Než začaly vznikat Pohádky krve, přimykal se Toman v mnohém k poetice Březinových Tajemných dálek a básnické tvorby jim blízké. Jsou to obrazy přírodních nálad, stylizované těžkými metaforami a slavnostním rytmem alexandrinu v podobenství a symboly tesklivého prožitku duše, která se cítí zraněna všedností každodenního …života. Symbolistický patos je však konfrontován s tóny věcnými a skeptickými. Vedle rozlehlých metafor se u Tomana ukazuje – kompozičně s nimi nesjednocený – prvek verlainovské hudebnosti.
Oba tyto protiklady, jakkoli jsou jejich složky nepůvodní, ukazují už k vlastním a originálně řešeným problémům další Tomanovy tvorby.
Pohádky krve, Tomanova knižní prvotina, vznikaly od roku 1896 do roku 1898, kdy vyšly vlastním
nákladem autorovým. Tomanova samostatnost se tu rýsuje teprve v zárodcích. Z těchto důvodů nezařadil básník svou prvotinu do definitivního vydání díla.
Základní konflikt knířky Pohádky krve je poměrně prostý a neustále se vrací. Je to protiklad svobodného, intenzivniho žlvota smyslů a chorobné, moralistní nebo literátské „duchovnosti“.
Toman odsuzuje neživotnost, umělou složitost a přejemnělost a při každé příležitosti se výslovně obrací proti dekadenci. Jeho kritika tedy nepostihuje jen tradiční hodnoty, ale i mnohé stránky ideového a literámího obsahu devadesátých let. Toman se zaměřuje především na vnitřní problémy a rozpory člověka vymaňujícího se z pout měšťanské společnosti a její morálky. Než začaly vznikat Pohádky krve, přimykal se Toman v mnohém k poetice Březinových Tajemných dálek a básnické tvorby jim blízké. Jsou to obrazy přírodních nálad, stylizované těžkými metaforami a slavno…stním rytmem alexandrinu v podobenství a symboly tesklivého prožitku duše, která se cítí zraněna všedností každodenního života. Symbolistický patos je však konfrontován s tóny věcnými a skeptickými. Vedle rozlehlých metafor se u Tomana ukazuje – kompozičně s nimi nesjednocený – prvek verlainovské hudebnosti.
Oba tyto protiklady, jakkoli jsou jejich složky nepůvodní, ukazují už k vlastním a originálně řešeným problémům další Tomanovy tvorby.
Pohádky krve, Tomanova knižní prvotina, vznikaly od roku 1896 do roku 1898, kdy vyšly vlastním
nákladem autorovým. Tomanova samostatnost se tu rýsuje teprve v zárodcích. Z těchto důvodů nezařadil básník svou prvotinu do definitivního vydání díla.
Základní konflikt knířky Pohádky krve je poměrně prostý a neustále se vrací. Je to protiklad svobodného, intenzivniho žlvota smyslů a chorobné, moralistní nebo literátské „duchovnosti“.
Toman odsuzuje neživotnost, umělou složitost a přejemnělost a při každé příležitosti se výslovně obrací proti dekadenci. Jeho kritika tedy nepostihuje jen tradiční hodnoty, ale i mnohé stránky ideového a literámího obsahu devadesátých let. Toman se zaměřuje především na vnitřní problémy a rozpory člověka vymaňujícího se z pout měšťanské společnosti a její morálky.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~149 Kč~~ 129 Kč
	Stav Dobrý špinavé a odřené desky	Skladem pro e-shop	~~129 Kč~~ 99 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	60
Jazyk:	česky
Edice:	1. svazek ed. 1. svazek ed. Soubor veršů
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 1. 2024 14:54
Číslo položky:	736042

O autorovi

Karel Toman

Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek , byl český básník, novinář a překladatel z francouzštiny, představitel tzv. generace anarchistických buřičů. Studoval na gymnáziu ve Slaném, od tercie navštěvoval arcibiskupský konvikt v Příbrami, kde roku 1896 odmaturoval. Ve stejném roce odešel do Prahy a začal studovat práva na Karlově univerzitě. Studium nedokončil, postupně zastával několik úřednických míst. V Praze se seznámil s ostatními anarchistickými buřiči sdruženými kolem časopisu Nový kult. Postupně uskutečnil několik cest po Evropě, v rámci kterých navštívil Německo, Nizozemsko, Anglii a Francii. Ze svých cest psal reportáže do českých anarchistických časopisů, v časopisech Niva, Lumír a Lípa publikoval své překlady a literární kritiky. V roce 1911 získal místo kopisty v Zemském archivu, které zastával až do roku 1917. Během první světové války pracoval jako redaktor Národních listů, po válce zastával místo v knihovně Národního shromáždění a spolupracoval s Lidovými novinami. Roku 1925 odešel kvůli srdečnímu onemocnění do penze. Zemřel 12. června 1946 v Praze. Toman byl lyrický básník, který patřil k demokratickému proudu české literatury; nejčastěji bývá řazen do tzv. generace anarchistických buřičů. Tvorba shrnuje zkušenosti z tehdejšího společenského dění, soustředí se především na sociální hnutí, první světovou válku, revoluce. Byl básníkem zkratkovitého slohu: bezprostřední prožitek stylizovaný tímto způsobem soustřeďuje v sobě rozpornou složitost života. Přitom i v melodických, písňově komponovaných verších má každé jednotlivé slovo značnou významovou samostatnost, stojí s okolními ve vztahu významového napětí. Tak Tomanovo dílo spojuje emocionalitu a přístupnost s významovým bohatstvím a dynamikou moderní lyriky. „Kdo ticho miluješ a samotu a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí nasloucháš rytmu života, zde někdy neslyšíš hlas hlubin? Zní z dálky karneval vražd, krve, umír...

Více od autora