František Michálek Bartoš: Jednota bratrská 1457-1957

František Michálek Bartoš, Jan Blahoslav Čapek, Josef Lukl Hromádka, Amedeo Molnár, Josef Smolík, Rudolf Říčan, Ján Ďurovič
Jednota bratrská 1457-1957

1956 | Nakladatelství Kalich Ústřední církevní nakladatelství

Obsah: J.L. Hromádka: Předmluva; R. Říčan: Dějiny Jednoty v přehledu; F. M. Bartoš: Jednota a reformátoři; A. Molnár: Počínající, pokračující, dokonalí; J. Smolík: Sociální působení Jednoty; J.B. Čapek: Vývoj a význam Jednoty na poli kulturním; J.P. Ďurovič: Jednota na Slovensku; J.L. Hromádka: Odkaz Jednoty dnešku. Obsah: J.L. Hromádka: Předmluva; R. Říčan: Dějiny Jednoty v přehledu; F. M. Bartoš: Jednota a reformátoři; A. Molnár: Počínající, pokračující, dokonalí; J. Smolík: Sociální působení Jednoty; J.B. Čape…k: Vývoj a význam Jednoty na poli kulturním; J.P. Ďurovič: Jednota na Slovensku; J.L. Hromádka: Odkaz Jednoty dnešku.

Stav

Dobrý

místy flíčky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, místy flíčky
Vazba:	pevná
Počet stran:	304
Jazyk:	česky
Edice:	Kalich
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	10. 7. 2024 6:22
Číslo položky:	902493

O autorech

František Michálek Bartoš

František Michálek Bartoš, křtěný František Josef Vincenc byl český historik, archivář a vysokoškolský pedagog. Po vzoru svého učitele Václava Novotného nalezl uplatnění na poli dějin husitství, kde navázal na Rudolfa Urbánka, a naopak platil za největšího oponenta pojetí husitství, jak ho zastával Josef Pekař. Jeho dílo se vyznačuje širokým záběrem, ale někdy jistou nedůsledností a nesystematičností. Od roku 1931 působil jako profesor českých dějin na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké, po roce 1950 na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Od 8. ledna 1930 byl mimořádným členem Královské české společnosti nauk, 9. dubna 1946 se stal řádným členem České akademie věd a umění. Byl členem i zahraničních učených společností: American Medieval Academy , Royal Historical Society . Narodil se 5. dubna 1889 jako František Bartoš v Rychnově nad Kněžnou v katolické rodině c. k. okresního hejtmana. Po smrti otce v roce 1894 se rodina odstěhovala Turnova, kde Bartoš navštěvoval obecní školu. Ministroval v kostele, četl s nadšením životy svatých, chtěl se stát misionářem a skončit smrtí mučednickou. V době hilsneriády ztropil spolu s kamarády výtržnost židovskému obchodníkovi. V roce 1900 začal studovat na gymnáziu v Mladé Boleslavi, v roce 1905 odešel do Prahy a byl přijat do sexty gymnázia na Vinohradech. V Praze nastal zásadní zlom v jeho smýšlení. Z Mladé Boleslavi odcházel jako věřící katolík s přáním bojovat proti Masarykovi na obranu církve. Na vinohradském gymnáziu se však záhy stal vášnivým masarykovcem. Přestal věřit v posvátnost evangelií a ztratil i víru v božství Ježíše Krista; matrikovým katolíkem však ještě formálně zůstal. Po maturitě v roce 1908 studoval na Karlově univerzitě obor zeměpis–historie u Jaroslava Golla, Kamila Krofty a Václ...

Více od autora

Josef Lukl Hromádka

Josef Lukl Hromádka byl český protestantský a zejména luterský, později českobratrský evangelický teolog, vysokoškolský pedagog, žák Karla Bartha a teologický interpret marxismu. Orientoval se mimo jiné na sociální problematiku. Narodil se jako nejstarší syn zámožného luterského sedláka a měl po něm převzít rodový statek. Když otec viděl, že ho sedlačení nepřitahuje, nechal ho studovat na gymnáziu ve Valašském Meziříčí. Po maturitě studoval teologii ve Vídni, v Basileji, v Heidelbergu, v Aberdeenu a v Praze. Roku 1912 byl ordinován a stal se vikářem ve Vsetíně. Roku 1917 obhájil titul doktora filosofie prací o Masarykově filosofii náboženství na Filosofické fakultě UK. Během pastorské činnosti usiloval o sjednocení české luterské a reformované církve, k němuž došlo koncem roku 1918. Roku 1920 se habilitoval na pražské Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké a roku 1928 byl jmenován řádným profesorem systematické teologie. Angažoval se v mezinárodních křesťanských organizacích a ekumenickém hnutí. V roce 1939 uprchl před nacismem do USA, kde přednášel dialektickou teologii na Princeton Theological Seminary a po válce se vrátil zpět do vlasti. Jeho pozice po převratu v roce 1948 vyvolala rozporné reakce, protože se stavěl proti slepému antikomunismu a zastával distancovanou kritickou solidaritu s československým státem, který ho ovšem propagandisticky využíval. Angažoval se v ekumenickém a mírovém hnutí . Za tuto svou činnost byl roku 1958 oceněn Leninovou cenou míru a dalšími komunistickými řády. Invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 byla pro něho i osobní tragédií, zvlášť když se ukázalo, že jeho kolegové z KMK invazi většinou podpořili....

Více od autora