Otakar Husák
Jdi! : vzpomínky legionáře Otakara Husáka - Kniha I

2017 | Nakladatelství Epocha

První díl rozsáhlých pamětí československého legionáře, působícího za války v Rusku a ve Francii a později přednosty Vojenské kanceláře presidenta republiky a ministra národní obrany, generála Otakara Husáka, zachycuje jeho mladí a dospívání, dobu studií a první zahraniční zkušenosti. Když vypukla 1. světová válka, …pracoval v tehdy ruské Varšavě a jako vlastenec stál u vzniku legendární České družiny. Čtenář se tak seznámí s jejím formováním, prvními bojovými operacemi a životem na frontě. Autor knihy poté pracoval v týlu a přibližuje tak i politické boje o charakter České družiny. Následuje návrat do pole, památná bitva u Zborova, na jejímž plánování se podílel, ale před vlastním útokem byl zraněn výbuchem dělostřeleckého granátu, a nakonec přesun v čele vybraných čs. legionářů z Ruska k rodícím se jednotkám ve Francii, čímž končí první díl těchto mimořádných vzpomínek. Koedice s Československou obcí legionářskou První díl rozsáhlých pamětí československého legionáře, působícího za války v Rusku a ve Francii a později přednosty Vojenské kanceláře presidenta republiky a ministra národní obrany, generála Otakara… Husáka, zachycuje jeho mladí a dospívání, dobu studií a první zahraniční zkušenosti. Když vypukla 1. světová válka, pracoval v tehdy ruské Varšavě a jako vlastenec stál u vzniku legendární České družiny. Čtenář se tak seznámí s jejím formováním, prvními bojovými operacemi a životem na frontě. Autor knihy poté pracoval v týlu a přibližuje tak i politické boje o charakter České družiny. Následuje návrat do pole, památná bitva u Zborova, na jejímž plánování se podílel, ale před vlastním útokem byl zraněn výbuchem dělostřeleckého granátu, a nakonec přesun v čele vybraných čs. legionářů z Ruska k rodícím se jednotkám ve Francii, čímž končí první díl těchto mimořádných vzpomínek. Koedice s Československou obcí legionářskou

Součástí souboru:

Jdi! 2017 (4 svazky (357; 390; 347; 365 ), 2. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

V textu podtrháno tužkou

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý V textu podtrháno tužkou	Skladem pro e-shop	~~189 Kč~~ 139 Kč
	Stav Velmi dobrý desky s oděrkami	Skladem pro e-shop	~~189 Kč~~ 139 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý, V textu podtrháno tužkou
Vazba:	pevná
Počet stran:	357
Jazyk:	česky
ISBN10:	8075570650
ISBN:	9788075570659
Edice:	6. svazek ed. 6. svazek ed. Edice pamětí Československé obce legionářské
Vydání:	Druhé vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 5. 2025 12:21
Číslo položky:	1229655

O autorovi

Otakar Husák

Otakar Husák byl československý generál, legionář a ministr obrany v letech 1920–1921. Vystudoval reálné gymnázium v Karlíně. Po maturitě pokračoval v letech 1904–1909 ve studiu chemie na ČVUT. Studium zakončil ziskem titulu inženýr. Po studiu odešel do Ruska, kde se stal v roce 1914 ředitelem soukromé chemické továrny ve Varšavě. Po vypuknutí první světové války vstoupil do České družiny, kde se stal velitelem čety. Od ledna 1916 velel rotě Československého střeleckého pluku a od jara 1917 praporu 1. střeleckého pluku. Před bitvou u Zborova byl těžce raněn. Po vyléčení byl velitelem prvního lodního transportu legionářů severní cestou z Archangelska do Francie, kde se jako velitel praporu zúčastnil bitvy u Terronu. V prosinci 1918 se spolu s T. G. Masarykem vrátil do vlasti, kde působil jako přednosta vojenské kanceláře prezidenta republiky. Dne 15. září 1920 byl jmenován jako nestraník ministrem národní obrany v tzv. první vládě Jana Černého. Po demisi vlády 26. září 1921 odešel na vlastní žádost do zálohy. Když stát ve 20. letech založil továrnu na výbušniny Explosia v Semtíně, stal se Husák jejím prvním ředitelem. Brzy po okupaci Československa v březnu 1939 byl Otakar Husák zatčen a až do roku 1945 vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Po skončení druhé světové války byl v červnu 1945 jmenován ředitelem Synthesie Semtín. V této pozici působil až do března 1948, kdy byl penzionován. V roce 1950 byl znovu zatčen a vězněn do roku 1956 na Pankráci a na Mírově. Po propuštění z vězení musel i přes vysoký věk pracovat, aby získal nárok na důchod. Do důchodu tak odešel teprve v 75 letech v roce 1960. Zemřel v Praze 12. června 1964. V roce 1968 byl rehabilitován. Teprve po roce 1989 ale mohl být in memoriam vyznamenán Řádem Milana Rastislava Štefánika II. třídy . Město Nymburk mu v roce 1998 udělilo čestné občanství....

Více od autora