Otakar Husák
Jdi! : vzpomínky legionáře Otakara Husáka - Kniha II

2018 | Nakladatelství Epocha

Druhý díl pamětí Otakara Husáka začíná vyplutím transportu čs. dobrovolců z Archangelska na západ a dvoutýdenní zastávkou v anglickém táboře Flowerdown, kde byli přátelsky přijati. Po příjezdu do Francie na ně čekal obraz válkou vyčerpané země, kterou však svou pílí a morálkou dokázali po počáteční nedůvěře získat na s…vou stranu. Následuje popis složitého vzniku čs. vojska ve Francii, který byl zakončen slavností přísahou v Darney a krví stvrzen v letních bojích v Alsasku, a zejména u Terronu a Vouzieres v říjnu 1918. V listopadu byl O. Husák jmenován velitelem první mise do republiky, po svém příjezdu do Prahy si jej prezident Masaryk vybral za vedoucího své vojenské kanceláře. Podílel se tak na budování státu a armády, řešení národnostních i sociálních problémů a obraně republiky před rozpínavými sousedy v roce 1919. Autor se tak setkal s řadou významných domácích i zahraničních osobností, o jejichž osudech a rolích při vzniku samostatného Československa se ve svém díle zmiňuje.Koedice s Československou obcí legionářskou Druhý díl pamětí Otakara Husáka začíná vyplutím transportu čs. dobrovolců z Archangelska na západ a dvoutýdenní zastávkou v anglickém táboře Flowerdown, kde byli přátelsky přijati. Po příjezdu do Fran…cie na ně čekal obraz válkou vyčerpané země, kterou však svou pílí a morálkou dokázali po počáteční nedůvěře získat na svou stranu. Následuje popis složitého vzniku čs. vojska ve Francii, který byl zakončen slavností přísahou v Darney a krví stvrzen v letních bojích v Alsasku, a zejména u Terronu a Vouzieres v říjnu 1918. V listopadu byl O. Husák jmenován velitelem první mise do republiky, po svém příjezdu do Prahy si jej prezident Masaryk vybral za vedoucího své vojenské kanceláře. Podílel se tak na budování státu a armády, řešení národnostních i sociálních problémů a obraně republiky před rozpínavými sousedy v roce 1919. Autor se tak setkal s řadou významných domácích i zahraničních osobností, o jejichž osudech a rolích při vzniku samostatného Československa se ve svém díle zmiňuje.Koedice s Československou obcí legionářskou

Součástí souboru:

Jdi! 2017 (4 svazky (357; 390; 347; 365 ), 2. vyd.)

Stav

Nová

nová

Skladem do týdne Odešleme nejpozději 3. 6. 2026

O knize

Stav:	nová
Vazba:	Pevná
Počet stran:	390
Jazyk:	česky
ISBN10:	8087919416
ISBN:	9788087919415
Edice:	6. svazek ed. 6. svazek ed. Edice pamětí Československé obce legionářské
Vydání:	Druhé vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 10. 2024 11:55
Číslo položky:	991043

O autorovi

Otakar Husák

Otakar Husák byl československý generál, legionář a ministr obrany v letech 1920–1921. Vystudoval reálné gymnázium v Karlíně. Po maturitě pokračoval v letech 1904–1909 ve studiu chemie na ČVUT. Studium zakončil ziskem titulu inženýr. Po studiu odešel do Ruska, kde se stal v roce 1914 ředitelem soukromé chemické továrny ve Varšavě. Po vypuknutí první světové války vstoupil do České družiny, kde se stal velitelem čety. Od ledna 1916 velel rotě Československého střeleckého pluku a od jara 1917 praporu 1. střeleckého pluku. Před bitvou u Zborova byl těžce raněn. Po vyléčení byl velitelem prvního lodního transportu legionářů severní cestou z Archangelska do Francie, kde se jako velitel praporu zúčastnil bitvy u Terronu. V prosinci 1918 se spolu s T. G. Masarykem vrátil do vlasti, kde působil jako přednosta vojenské kanceláře prezidenta republiky. Dne 15. září 1920 byl jmenován jako nestraník ministrem národní obrany v tzv. první vládě Jana Černého. Po demisi vlády 26. září 1921 odešel na vlastní žádost do zálohy. Když stát ve 20. letech založil továrnu na výbušniny Explosia v Semtíně, stal se Husák jejím prvním ředitelem. Brzy po okupaci Československa v březnu 1939 byl Otakar Husák zatčen a až do roku 1945 vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Po skončení druhé světové války byl v červnu 1945 jmenován ředitelem Synthesie Semtín. V této pozici působil až do března 1948, kdy byl penzionován. V roce 1950 byl znovu zatčen a vězněn do roku 1956 na Pankráci a na Mírově. Po propuštění z vězení musel i přes vysoký věk pracovat, aby získal nárok na důchod. Do důchodu tak odešel teprve v 75 letech v roce 1960. Zemřel v Praze 12. června 1964. V roce 1968 byl rehabilitován. Teprve po roce 1989 ale mohl být in memoriam vyznamenán Řádem Milana Rastislava Štefánika II. třídy . Město Nymburk mu v roce 1998 udělilo čestné občanství....

Více od autora