Pavel Preiss, Giuseppe Arcimboldo
Giuseppe Arcimboldo

1967 | Nakladatelství československých výtvarných umělců

Publikace o významném italském malíři 16. století představiteli pozdního manýrismu, působícím nejprve v Miláně, později jako dvorní malíř Ferdinanda I. a Maxmiliána II. ve Vídni a posléze jako dvorní malíř Rudolfa II. v Praze.Světovou proslulost tohoto malíře, také "přírodního filosofa a mága" , založily jeho "skládané… hlavy", personifikace ročních dob, živlů , také tímto způsobem vytvářenécharakteristiky postav . Publikace obsahuje odborný výklad s životopisnými daty, poznámky a obrazovou část. Publikace o významném italském malíři 16. století představiteli pozdního manýrismu, působícím nejprve v Miláně, později jako dvorní malíř Ferdinanda I. a Maxmiliána II. ve Vídni a posléze jako dvorní …malíř Rudolfa II. v Praze.Světovou proslulost tohoto malíře, také "přírodního filosofa a mága" , založily jeho "skládané hlavy", personifikace ročních dob, živlů , také tímto způsobem vytvářenécharakteristiky postav . Publikace obsahuje odborný výklad s životopisnými daty, poznámky a obrazovou část.

Stav

Dobrý

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 16. 5. 2025

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	73 včetně obrazových příloh
Jazyk:	česky
Edice:	63. svazek ed. 63. svazek ed. Nové prameny
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 9. 2024 10:25
Číslo položky:	965781

O autorech

Pavel Preiss

Pavel Preiss je český historik umění. Zabývá se především uměním v dobách renesance, manýrismu a baroka. Narodil se 21. května 1926 v rodině právníka a státního úředníka na Ministerstvu průmyslu, obchodu a živnosti Dmitrije Preisse . Jeho babičkou byla spisovatelka Gabriela Preissová. V letech 1938–1945 absolvoval Druhé státní Československé reálné gymnázium na Vinohradech. Na konci druhé světové války byl totálně nasazen. Po válce v roce 1945 začal studovat dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě UK. Roku 1950 byl odveden k nově založenému útvaru PTP. Tomuto útvaru zůstal nedobrovolně věrný po celou dobu jeho existence, až do roku 1954. Po návratu z vojny nastoupil do Státní památkové správy, kde se dva roky v Národní kulturní komisi zabýval katalogizací sbírkových předmětů na českých zámcích. V roce 1956 přijal zaměstnání v oddělení historické archeologie Národního muzea. Inventarizace sbírek ho nebavila a nebyl spokojen s administrativním charakterem práce ani s politickými poměry. Badatelsky se zabýval činností Jana Quirina Jahna. Podařilo se mu však získat při práci v muzeu titul kandidáta věd bez nutnosti vstupovat do KSČ. Začátkem 60. let se mu naskytla příležitost pracovat pro Národní galerii, kde se časem dostal i k pořádání zahraničních výstav. Tou dobou také odolal nabídkám spolupráce s StB. Roku 1969 byl jmenován docentem. Krátce přednášel na filozofické fakultě, ale brzy byl nucen odejít. Roku 1992 byl jmenován profesorem a v letech 1993–1994 se mu dostalo cti být hostujícím profesorem na vídeňské univerzitě. Po návratu do Prahy opět přednášel na Karlově univerzitě.

Více od autora

Giuseppe Arcimboldo

Giuseppe Arcimboldo psaný i jako Acimboldi či Arcsimbaldo byl italský malíř a dekoratér působící ve službách Habsburků na dvorech ve Vídni a v Praze. Proslul jako svérázný manýristický portrétista, který tvořil podobizny na způsob zátiší z rozličných předmětů, plodů, květin i zvířat. V tomto stylu vytvořil známé obrazy jako několik řad alegorií Čtvero ročních období nebo portrét Rudolf II. jako Vertumnus. Giuseppe Arcimboldo pocházel z vážené rodiny malíře Biagia Arcimbolda a Chiary Parisiové. Arcimboldovi předkové pocházeli z jižního Německa, z nichž někteří ve středověku přesídlili do Lombardska. Uvádí se, že několik členů rodiny bylo mezi léty 1489 až 1555 milánskými arcibiskupy. V letech 1550 až 1555 jím byl Giovanni Angelo Arcimboldo, který prosazoval mladého Giuseppa u milánského dvora. Ten se vyučil v dílně svého otce Biagia, který se přátelil s Bernardinem Luinim , žákem a následovníkem Leonarda da Vinciho. Leonardo v Miláně položil základy lombardské malířské škole, jejíž rysy lze vystopovat i v časných dílech Giuseppe Arcimbolda. Ten se roku 1549 stal mistrem malířského cechu a ještě téhož roku spolupracoval s otcem na zakázce okenních vitráží pro milánskou katedrálu Narození Panny Marie. Po otcově smrti Arcimboldo působil v Miláně až do roku 1558, kdy odešel do Coma, kde pro místní katedrálu vytvořil návrhy tapiserií. Přibližně ve stejné době zhotovil i skici pro tapiserie v Monze, kde společně s Giuseppem Medou namalovali v místní bazilice svatého Jana Křtitele fresku zobrazující Strom Jesse. Roku 1551 Arcimboldo namaloval pro českého krále a pozdějšího císaře Svaté říše římské Ferdinanda I. pět heraldických znaků, za což mu bylo opakovaně nabídnuto místo oficiálního malíře císařského dvora. V roce 1562 nakonec nabídku přijal a odešel ke dvoru do [Vídně, aby se zde stal císařovým portrétistou a kopistou. Krátce po příchodu do Vídně Arcimboldo namalov...

Více od autora