Jonathan Coe
Dům spánku

2004 | Nakladatelství Odeon

Ashdown, nepřehlédnutelné a ponuře krásné sídlo na mořském útesu, dominantní svému okolí - dříve studentská ubytovna, později soukromá klinika pro pacienty s poruchami spánku. A právě zde se ve dvou časových obdobích prolínají osudy několika osob: studentů Sáry a Roberta, ředitele kliniky doktora Duddena a filmového kr…itika Terryho. Pobyt na tom opuštěném místě s bludišti chodeb a tajemným sklepením každého nějak poznamenal, určil jeho další kroky, přinesl osudová i osudná rozhodování o sobě a druhých. Sára trpí narkolepsií, nedokáže rozlišovat mezi snem a skutečností. Robert hledá svou identitu podobně jako Terry pátrá po ztraceném filmu Salvatora Orteseho. Poněkud vyšinutý lékař pak vede svůj osobní boj se světem. Anglický prozaik Jonathan Coe bravurně proplétá jejich osudy až do zcela logického rozuzlení, kterého se však čtenář nedočká dřív, než dočte tři přílohy zařazené na konci románu. Autor mistrně mísí komično s tragičnem, patos s fraškou, napětí s uvolněním., jednou z jeho rafinovaných metod je prozradit na začátku křestní jméno postavy a příjmení až na konci - v tom nejméně vhodném okamžiku. Výsledný efekt je ohromující, román funguje jako puzzle: pomalu, téměř nepozorovatelně graduje děj a všechny drobné souvislosti, jen zdánlivě malicherné, zapadají přesně do sebe. O nečekaná překvapení a náhlé zvraty tu rozhodně není nouze, "nepříjemná" je pouze skutečnost, že román taky někde končí… Ashdown, nepřehlédnutelné a ponuře krásné sídlo na mořském útesu, dominantní svému okolí - dříve studentská ubytovna, později soukromá klinika pro pacienty s poruchami spánku. A právě zde se ve dvou č…asových obdobích prolínají osudy několika osob: studentů Sáry a Roberta, ředitele kliniky doktora Duddena a filmového kritika Terryho. Pobyt na tom opuštěném místě s bludišti chodeb a tajemným sklepením každého nějak poznamenal, určil jeho další kroky, přinesl osudová i osudná rozhodování o sobě a druhých. Sára trpí narkolepsií, nedokáže rozlišovat mezi snem a skutečností. Robert hledá svou identitu podobně jako Terry pátrá po ztraceném filmu Salvatora Orteseho. Poněkud vyšinutý lékař pak vede svůj osobní boj se světem. Anglický prozaik Jonathan Coe bravurně proplétá jejich osudy až do zcela logického rozuzlení, kterého se však čtenář nedočká dřív, než dočte tři přílohy zařazené na konci románu. Autor mistrně mísí komično s tragičnem, patos s fraškou, napětí s uvolněním., jednou z jeho rafinovaných metod je prozradit na začátku křestní jméno postavy a příjmení až na konci - v tom nejméně vhodném okamžiku. Výsledný efekt je ohromující, román funguje jako puzzle: pomalu, téměř nepozorovatelně graduje děj a všechny drobné souvislosti, jen zdánlivě malicherné, zapadají přesně do sebe. O nečekaná překvapení a náhlé zvraty tu rozhodně není nouze, "nepříjemná" je pouze skutečnost, že román taky někde končí…

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~239 Kč~~ 89 Kč
	Stav Dobrý lehce odřené hrany desek na hřbetu	Skladem pro e-shop	~~199 Kč~~ 79 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	299
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020711678
ISBN:	9788020711670
Překladatel:	Jan Flemr
Edice:	29. svazek ed. 29. svazek ed. Světová knihovna
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 6. 2024 10:42
Číslo položky:	884478

O autorovi

Jonathan Coe

Jonathan Coe se narodil 19. srpna 1961 v anglickém Birminghamu. Vystudoval univerzitu v Cambridge. Je ženatý a v současnosti žije v Londýně. Pracoval jako asistent anglické poezie na univerzitě ve Warwicku, jako poloprofesionální hudebník, korektor, novinář a spisovatel na volné noze. Napsal několik románů, například What a Carve Up! či The House of Sleep . Jonathan Coe o svém psaní prohlásil: „Psát jsem začal jako chlapec, ale teprve nedávno jsem se začal ptát sám sebe proč. Nejhorší typ románu je podle mě ten, ve kterém chybí humor. Pohled na tolik spisovatelů , kteří i nadále píší formou, která se zjevně vyčerpala, mi připadá poněkud směšný. Jsem si vědom, že Británie má silnou tradici experimentální tvorby, starou několik staletí, a překvapuje mě, že ji bere v úvahu jen tak málo našich spisovatelů. Přesto mi připadá naprosto zbytečné dělit beletrii na experimentální a neexperimentální. Spisovatel Robert Nye přišel s mnohem příhodnější klasifikací: podle něj existují pouze dva literární styly – živý a polomrtvý. Nemusíte ani hádat, o který z nich usiluji.“

Více od autora