Alois Jirásek, Zdeněk Nejedlý
Bratrstvo : Díl 1-3

1950 | Nakladatelství Naše vojsko

Jiskra musel na žádost krále odevzdat všechny své hrady do uherské správy, ale všichni jeho vojáci přešli pod Petra Aksamita z Bratrstva. Na hlavní základnu, Spišský zámek, se stěhují také Talafús s Máriou, Janko Kozic, Pobera a další.

Na Uhry útočí z jihu Turci, čehož chce bratrstvo využít ve svůj prospěch. Při…praví velké tažení, kterým chce uherské vojsko zaskočit. Jenže Mária, dále věrná Uhrům, posílá prostřednictvím svého sluhy Mihála varování a bratříci padnou do léčky. Výpravě velí Talafús, ale Pobera s Kozicem jej neposlechnou a vydají se s jízdními dále, než mají. Jakmile se jejich roty ocitnou v pasti, je posila daleko. Situace je velmi vážná, ale Talafús s částí vojska na poslední chvíli obklíčené druhy vyseká. Sám je však těžce raněn.

Bitva pokračuje poté, co na místo dorazily pěší oddíly bratrstva. Talafús je mezitím přemístěn do bezpečí. To ovšem netrvá dlouho – uherské vojsko, které se chystalo na Turky, překvapilo a vydalo se místo toho jednou provždy vypudit Čechy z „Horní země“. Oblehnou samotný Spišský hrad, kde sídlí Aksamit. Pevnost je ale dobře chráněná a má vlastní zásoby vody. Není tedy snadné ji vyležet. Uhři včetně Jagerského biskupa podniknou několik útoků, ale díky skvělé obraně se posádka hradu drží. Mária s Mihálym však nezahálí. Chystají další zradu a využijí k tomu zmrzačeného Štefana Kozice. Právě jeho jizbou se Mihály vydává do ležení Uhrů podat nejnovější zprávy a vrací se v doprovodu mnoha vojáků. Uhři se pustí do velkého útoku a díky lstivém průniku do hradu vítězí. Mnoho Čechů a Slováků v obraně padne včetně Štefana. Zbytek se stáhne na horní část hradu, kde se znovu opevní. Z obklíčení jsou žoldnéři osvobozeni až díky zásahu Pobery a Janka Kozice.

Mária se v bitvě dostane na stranu Uhrů a ubytuje se v jejich ležení. Jagerský biskup se ji chce za věrné služby odměnit, ale má také jiné postranní úmysly. Toho se Mária leká a i když je ráda, že Bratrstvo dostalo díky ní tvrdou ránu, Talafús ji chybí. Právě kvůli němu prchne na nový hrad Bratrstva, Tábor. Jde tedy znovu do nepřátelského prostředí, ale stále věří, že nikdo z Bratrstva nemá důkazy o její zradě. Mýlí se však – někdejší Jiskrův informátor Žáček o ní ví všechno.

Zatímco Talafús stále věří v Máriinu nevinu, zbytek velitelů ji tvrdě odsuzuje a Talafúse s ní. Janko Kozic, kterému Mária zabila bratra Štefana, na ni nalíčí past a odveze ji za vyhlášeným černokněžníkem. Mária se před ním dozná ke všemu kromě zrady Talafúse – toho prý opravdu miluje. Přiznání vyslechnou velitelé rot a rozzlobeni Márii málem zabijí. Talafús přijíždí právě včas, aby se s umírající Máriou rozloučil.

Bratrstvo se pak znovu postaví útoku Uhrů, ale tentokrát proti nim stojí obrovská přesila. Aksamit, Janko Kozic i Pobera ve velké bitvě padnou a s nimi i drtivá většina Bratrstva. Talafús a pár dalších se sice zachrání, ale musí prchnout. Všichni se nechají naverbovat do služeb Jiskry, který se na pověření krále vrací. Talafús ovšem odjíždí domů na Moravu. Brzy na to je ale vyhlášen mír, aby mohli Uhři zaútočit na Turky.

Žoldnéře dlouhá zahálka unavuje, a tak se vydají za výdělkem jinam – většinou do Polska. Ani tam však dlouho nevydrží, jenže už nemají kam jít. Postupně se z nich stávají „žebráci“, kteří se nechají najmout kdekoliv to jenom jde. Je jim jedno, na čí straně bojují. Jiskra musel na žádost krále odevzdat všechny své hrady do uherské správy, ale všichni jeho vojáci přešli pod Petra Aksamita z Bratrstva. Na hlavní základnu, Spišský zámek, se stěhují také Talafús s M…áriou, Janko Kozic, Pobera a další.

Na Uhry útočí z jihu Turci, čehož chce bratrstvo využít ve svůj prospěch. Připraví velké tažení, kterým chce uherské vojsko zaskočit. Jenže Mária, dále věrná Uhrům, posílá prostřednictvím svého sluhy Mihála varování a bratříci padnou do léčky. Výpravě velí Talafús, ale Pobera s Kozicem jej neposlechnou a vydají se s jízdními dále, než mají. Jakmile se jejich roty ocitnou v pasti, je posila daleko. Situace je velmi vážná, ale Talafús s částí vojska na poslední chvíli obklíčené druhy vyseká. Sám je však těžce raněn.

Bitva pokračuje poté, co na místo dorazily pěší oddíly bratrstva. Talafús je mezitím přemístěn do bezpečí. To ovšem netrvá dlouho – uherské vojsko, které se chystalo na Turky, překvapilo a vydalo se místo toho jednou provždy vypudit Čechy z „Horní země“. Oblehnou samotný Spišský hrad, kde sídlí Aksamit. Pevnost je ale dobře chráněná a má vlastní zásoby vody. Není tedy snadné ji vyležet. Uhři včetně Jagerského biskupa podniknou několik útoků, ale díky skvělé obraně se posádka hradu drží. Mária s Mihálym však nezahálí. Chystají další zradu a využijí k tomu zmrzačeného Štefana Kozice. Právě jeho jizbou se Mihály vydává do ležení Uhrů podat nejnovější zprávy a vrací se v doprovodu mnoha vojáků. Uhři se pustí do velkého útoku a díky lstivém průniku do hradu vítězí. Mnoho Čechů a Slováků v obraně padne včetně Štefana. Zbytek se stáhne na horní část hradu, kde se znovu opevní. Z obklíčení jsou žoldnéři osvobozeni až díky zásahu Pobery a Janka Kozice.

Mária se v bitvě dostane na stranu Uhrů a ubytuje se v jejich ležení. Jagerský biskup se ji chce za věrné služby odměnit, ale má také jiné postranní úmysly. Toho se Mária leká a i když je ráda, že Bratrstvo dostalo díky ní tvrdou ránu, Talafús ji chybí. Právě kvůli němu prchne na nový hrad Bratrstva, Tábor. Jde tedy znovu do nepřátelského prostředí, ale stále věří, že nikdo z Bratrstva nemá důkazy o její zradě. Mýlí se však – někdejší Jiskrův informátor Žáček o ní ví všechno.

Zatímco Talafús stále věří v Máriinu nevinu, zbytek velitelů ji tvrdě odsuzuje a Talafúse s ní. Janko Kozic, kterému Mária zabila bratra Štefana, na ni nalíčí past a odveze ji za vyhlášeným černokněžníkem. Mária se před ním dozná ke všemu kromě zrady Talafúse – toho prý opravdu miluje. Přiznání vyslechnou velitelé rot a rozzlobeni Márii málem zabijí. Talafús přijíždí právě včas, aby se s umírající Máriou rozloučil.

Bratrstvo se pak znovu postaví útoku Uhrů, ale tentokrát proti nim stojí obrovská přesila. Aksamit, Janko Kozic i Pobera ve velké bitvě padnou a s nimi i drtivá většina Bratrstva. Talafús a pár dalších se sice zachrání, ale musí prchnout. Všichni se nechají naverbovat do služeb Jiskry, který se na pověření krále vrací. Talafús ovšem odjíždí domů na Moravu. Brzy na to je ale vyhlášen mír, aby mohli Uhři zaútočit na Turky.

Žoldnéře dlouhá zahálka unavuje, a tak se vydají za výdělkem jinam – většinou do Polska. Ani tam však dlouho nevydrží, jenže už nemají kam jít. Postupně se z nich stávají „žebráci“, kteří se nechají najmout kdekoliv to jenom jde. Je jim jedno, na čí straně bojují.

Obsažené svazky:

Bratrstvo, tři rapsodie 1950 I (442 s.)
Bratrstvo, tři rapsodie 1950 II (471 s.)
Bratrstvo, tři rapsodie 1950 III (540 s.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Razítko z knihovny

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý Razítko z knihovny	Skladem pro e-shop	~~219 Kč~~ 49 Kč
Stav Velmi dobrý lehce zkosený hřbet, Oděrky na obálce	Skladem pro e-shop	~~299 Kč~~ 49 Kč
Stav Dobrý až velmi dobrý	KOMPLET Skladem pro e-shop	1 199 Kč
Stav Mírně opotřebená především obálky, zašlé, jinak v pořádku	KOMPLET Skladem pro e-shop	699 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, Razítko z knihovny
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	442 + 471 + 540
Jazyk:	česky
Edice:	8, 9, 10. svazek ed. 8, 9, 10. svazek ed. Aloise Jiráska odkaz národu, 8, 9, 10. svazek ed. 8, 9, 10. svazek ed. Spisy Aloise Jiráska, Soubor Jiráskova díla
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 7. 2024 12:37
Číslo položky:	923390

O autorech

Alois Jirásek

Alois Jirásek byl český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů a představitel realismu. Celý život pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, nejprve v Litomyšli a poté v Praze. Přátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa – například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem či Z. Nejedlým. Navštěvoval umělecký kroužek v Kavárně Union na Národní třídě čp. 524/I, kde se scházeli Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek, Antonín Wiehl a další. Působil jako redaktor časopisu Zvon. Byl zastáncem samostatnosti českého a slovenského národa a jako jeden z prvních podepsal Manifest českých spisovatelů. Alois Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda. Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Josef Jirásek , původně tkadlec a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová . Před Aloisem Jiráskem se jeho rodičům narodily děti: Helena, Josef, Emílie; po něm Rudolf, Žofie, Božena, Adolf a Antonín. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově , české gymnázium v Hradci Králové a na pražské univerzitě vystudoval historii . Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor českého jazyka, dějepisu a zeměpisu. Právě o životě studentů v Litomyšli pojednává jeho novela Filosofská historie. Publikovat začal již v době svých pražských studií, v Litomyšli vznikají jeho první významné práce . Dne 12. 8. 1879 se Jirásek oženil s Marií Podhajskou , dcerou zámožného soukromníka. Měli 8 dětí, sedm dcer a jednoho syna. Roku 1888 Jirásek přesídlil do Prahy. Dva první byty v Praze mu příliš nevyhovovaly a teprve za pět let získal prostorný byt v Resslově ulici č. 1, na nároží dnešního Jiráskova náměstí, kde je osazena jeho pamětní deska. V tomto bytě pak žil od roku 1903 až do své ...

Více od autora

Zdeněk Nejedlý

Zdeněk Nejedlý byl český historik, muzikolog, literární historik, politik a veřejný činitel. Narodil se v rodině učitele a muzikanta Romana Nejedlého, významného regionálního kulturního pracovníka v Litomyšli, který se osobně znal s tehdy začínajícím spisovatelem Aloisem Jiráskem. Tato známost později ovlivnila též jeho syna Zdeňka, který již během gymnaziálních studií projevil zájem o historii a hudbu. Vystudoval historii a estetiku na filosofické fakultě české university v Praze, byl žákem profesorů historika Jaroslava Golla, estetika a muzikologa Otakara Hostinského a Tomáše Garrigua Masaryka . Soukromě studoval hudbu u Zdeňka Fibicha. Na Univerzitě Karlově se stal ordinářem hudební vědy, habilitoval se roku 1905, od roku 1909 byl mimořádným, od roku 1919 řádným profesorem. V mládí se údajně ucházel o ruku dcery Antonína Dvořáka Otilie, která jej odmítla, což poté mělo přispět k averzi Nejedlého vůči jejímu manželi Josefu Sukovi i Dvořákovi. I když se tento příběh dostal i do tvorby Josefa Škvoreckého, není podložený prameny a tak může jít o mystifikaci. Během vysokoškolského studia v letech 1900–1902 pracoval v Archivu Národního muzea v Praze. Zájem o Bedřicha Smetanu ho přivedl do Společnosti pro postavení pomníku Bedřicha Smetany , později přeměněné ve Společnost Bedřicha Smetany. Politicky byl organizován v Masarykově realistické straně. Před první světovou válkou zasáhl do sporu o smysl českých dějin . Jeho podnětné názory sice nedospěly k ucelenějšímu závěru, zasáhly však plodným způsobem do diskuse, na jejíž krajních pólech stáli historik Josef Pekař a filozof T. G. Masaryk. Nejedlý chápal, že z hlediska historika je třeba odmítnout Masarykův názor o smyslu českých dějin, ale zároveň mu přiznal kladnou hodnotu v politickém uvědomění českého národa. V roce 1917 podepsal Nejedlý Manifest českých spisovatelů. Ihne...

Více od autora