Všichni Autoři a témata

Alexander Friedrich (1)

Německý publicista, práce o energii a energetickém hospodářství.

Pierre Merle (1)

Francouzský novinář a spisovatel.

Josef Ogoun (1)

Narozen 25.8.1889 v Počenicích na Moravě, zemřel 1.1.1952 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, spis o R. Heydrichovi, zpráva o konferenci Školou k míru.

John Macmurray (1)

Britský filozof.

Leonhard Ragaz (1)

Švýcarský teolog, farář, spoluzakladatel a vedoucí činitel nábožensko-sociálního hnutí ve Švýcarsku.

Stanislav Teršl (1)

Autor publikací o textiliích a odívaní.

Antonín Satke (1)

Antonín Satke byl český folklorista, etnograf a dialektolog. Patří k nejvýznamnějším československým folkloristům 2. poloviny 20. století, primárně byl zaměřený na oblast Slezska a Opavska. PhDr. Antonín Satke, CSc. se narodil 12. listopadu 1920 v Komárově u Opavy. Vyrůstal v příměstském prostředí jako syn koláře. Po občanské škole nastoupil na Obchodní akademii v Ostravě, kde studoval v letech 1935 až 1939. Již během dospívání se začíná více zajímat o literaturu, jazyk a projevy folkloru. Další Satkeho studia však byla přerušena nástupem druhé světové války. Za války byl Antonín Satke totálně nasazen. Nejprve v Ratiboři, od roku 1943 ve zbrojovce v Chuchelné a nakonec u Krakova. Po roce 1945 si Satke splnil doplňkovou maturitu v Ostravě a začíná studovat bohemistiku a rusistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde se, jako se svými vyučujícími, setkal například s dialektologem a znalcem staré češtiny Václavem Vážným či fonetikem Bohuslavem Hálou. Odborně se Satke na univerzitě věnoval zejména dialektologii. Jeho další zájem, slovanský folklor, nebyl dosud samostatným oborem. Po úspěšném zakončení studia se stal roku 1948 učitelem na gymnáziu v Opavě, zanedlouho byl však režimem donucen k přestupu na střední průmyslovou školu strojnickou. V soukromí se věnoval sběratelské i odborné práci dialektologa, což zúročil v roce 1953, kdy byl přijat do Slezského studijního ústavu jako externí pracovník - referent pro folkloristiku. O dva roky později byl již řádným zaměstnancem. Na počátku 60. let byl Satke, spolu s dalšími členy spolku Společenství laiků, obviněn z rozvracení republiky a v květnu roku 1961 byl zatčen a odsouzen na 4,5 roku nepodmíněně. Byl mu zkonfiskován majetek, zejména rodný dům v Komárově. Veškeré instituce, v nichž dříve pracoval, se od něj odklonily, Slezský ústav s ním ukončil smlouvu, vyloučila ho Národopisná společnost, nesměl praco...

Alois Hora (1)

Narozen 1885 v Chrasti u Chrudimi, zemřel v prosinci 1942 v Kolumbii. Ing., geometr, stavitel, stati o vodních stavbách, beletrie pro mládež.

Ladislav Buzek (1)

PhDr. Ladislav Buzek pochází z Jindřichova Hradce. Jeho snem bylo popularizovat lidovou kulturu prostřednictvím krátkých filmů, proto v letech 1946–1951 studoval dějiny umění a archeologii a zároveň filmovou kameru u prof. Plicky, kterou však z politických důvodů nedokončil. Téměř dvě desetiletí pracoval jako novinář, v pražské redakci Svobodného slova, od roku 1968 jako vedoucí redaktor v Ostravě. Pobyt na Moravě prohloubil jeho zájem o lidovou kulturu, tradice a umění, což ho přivedlo ke studiu etnografie a folkloristiky, které absolvoval v letech 1964–1968. Počátkem 70. let se přestěhoval do Vsetín a našel uplatnění ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, kde působil až po odchod do důchodu. Odborně se věnoval především zvykosloví a lidovému divadlu a na tato témata publikoval i články v odborných časopisech. Pro muzeum vytvořil řadu programů, např. mikulášské průvody, tradiční jarmarky, rekonstrukci hry o sv. Dorotě a další. Neocenitelná je především jeho dokumentace mizejících projevů života v lidovém prostředí, zejména lidových zvyků a obyčejů na Valašsku, které velmi citlivě zachycoval jednak filmovou kamerou, jednak objektivem fotoaparátu. Jako autor několika etnografických dokumentů stál u zrodu rožnovského Etnofilmu , prvního festivalu amatérských filmů s národopisnou tematikou. Dlouholeté odborné a jazykové zkušenosti zúročil i v důchodovém věku jako aktivní průvodce cestovních kanceláří, lektor vzdělávací akademie ve Vsetíně a dlouholetý spolupracovník Muzea regionu Valašsko ve Vsetíně.

Ladislav Jeništa (1)

Lékař, od r. 1903 primář nemocnice ve Vysokém Mýtě. Po r. 1900 přispíval do Revue pro neurologii, Časopisu lékařů českých, ČM, ND, Pražské revue, Rozhledů a Noviny. Jeho lékařské studie obsahují i zřetel sociologický. Úvahy z psychologie a etiky jsou založeny na jemném pozorování lékaře a vedeny mravním soucitem. Ve spise Kam život cílí hlásá kult života, založený na hodnotě práce a na životní harmonii. Zdůrazňuje povinnost každého pečovat o své zdraví a prodloužit život co nejvíce. Nemoc a bolest jsou oprávněné a nezbytné prvky života; bolest a utrpení člověka dokonce obrozují. Smrt je třeba brát jako zákonitou nutnost.

Joanna Gutmann (1)

Poradkyně a lektorka v oblasti administrativy a komunikačních dovedností. Práce z oboru.

Karel Šrom (1)

Karel Šrom byl český hudební skladatel a publicista. Absolvoval gymnázium v Praze a pokračoval studiem práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po promoci pracoval v právním oddělení Obce pražské až do roku 1945. Hudbu studoval soukromě. Byl mimo jiné žákem Karla Háby. V letech 1927–1929 byl hudebním dramaturgem Osvobozeného divadla. Působil jako hudební referent časopisů Československá republika, Venkov a Rytmus. Po skončení války se stal vedoucím hudebního odboru Československého rozhlasu a redaktorem hudebního oddělení nakladatelství Orbis a Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. V letech 1954–1960 působil jako ředitel Českého hudebního fondu. Byl autorem mnoha publicistických prací propagujících českou hudbu a české umělce. Napsal stovky textů pro hudební vysílání Československého rozhlasu. Má velkou zásluhu na vybudování a organizaci Českého hudebního fondu. Komponoval rovněž taneční skladby a scénickou hudbu.

Antonín Opravil (1)

Narozen 25.12.1886 ve Velké Bystřici u Olomouce, zemřel 1961. Důstojník, spoluautor vojenské terminologie, publikace a redakční činnost v oboru kultury řeči a jazykové správnosti češtiny.

Josef Jiránek (1)

Josef Jiránek – 9. ledna 1940 Praha) byl český klavírista, hudební pedagog a skladatel. Byl synem Petra Jiránka , řídícího učitele v Ledcích a ředitele kůru ve Všejanech. Otec byl všestranným hudebníkem. Hrál na všechny dostupné nástroje, a měl vlastní kapelu, pro kterou skládal taneční písničky. U něj získal Josef základní hudební vzdělání. Rodina zřejmě hudbou žila, neboť hudbě se profesionálně věnovali i další bratři: Alois, František, Karel a Stanislav. V roce 1859 se rodina přestěhovala do Všejan, kde byl lesmistrem Karel Smetana, bratr Bedřicha Smetany. Bedřich Smetana rozpoznal Josefovo mimořádné nadání, přijal jej do své rodiny a učil jej hře na klavír a skladbě. Již v roce 1867 uspořádali v Loučni společný koncert ,a v roce 1881 vystoupili i v Praze. Vedle klavíru se učil i na housle a na harfu. Nastoupil přímo do druhého ročníku Varhanické školy v Praze, a po ročním studiu podnikl s violoncellistou Hanušem Wihanem koncertní turné po Čechách. V letech 1876–1877 učil zpěv na reálném gymnáziu v Praze. V roce 1877 odešel za svým bratrem Aloisem do Ruska a učil na dívčím gymnáziu D. D. Obolenské v Charkově klavír, harfu, zpěv a hudební teorii. Zde také vznikla většina jeho skladeb a instrumentálních děl. V roce 1891 se vrátil do Prahy, a stal se profesorem klavíru na Pražské konzervatoři. Jako klavírista proslul zejména coby zasvěcený interpret skladeb Bedřicha Smetany. Při Smetanově jubileu v roce 1924 absolvoval na 50 koncertů v Čechách a v Jugoslávii. S rodinou Bedřicha Smetany zůstal ve styku i po jeho smrti. Učil na klavír Smetanovy dcery, i dcery Smetanových sester. Byl rovněž učitelem hudby v rodině hraběte Nostice. Veřejně vystupoval až do svých 82 let. Kromě sólových koncertů doma i v zahraničí spolupracoval s Českým kvartetem, a byl činný i jako doprovazeč. Jako skladatel se po návratu z Ruska odmlčel. Důvodem bylo nejen časové vytížení pedagogickou a koncertní činností, ale i nástup no...

Aimé Agnel (1)

Aimé Agnel je psychoanalytik a bývalý předseda Francouzské společnosti analytické psychologie.

Paul Clark (1)

Odborník na čínský jazyk a čínskou kulturu, vysokoškolský pedagog působící na Novém Zélandu, specializace na čínštinu, současnou čínskou populární kulturu, včetně filmů, problémy kulturní čínské revoluce a na čínské sociální dějiny od roku 1949.

Trevor Lord (1)

Americký autor obrazových publikací o automobilech, motocyklech a jízdních kolech.

Jiří Brůha (1)

Žije v Českých Budějovicích, kde pracuje jako architekt. Spolu se svou manželkou podniká dobrodružné cesty po světě. O cestování po Blízkém a Středním východě napsali zatím čtyři "fotocestopisy".

Oto Lupták (1)

Narozen 22.4.1935. Malíř.

Gotthard Schettler (1)

H. Byron Earhart (1)

Religionista, zabývá se japonským náboženským systémem.

Álex Rovira Celma (1)

Španělský autor, odborník na obchod, marketing, publikace z oboru.

Fernando Trías de Bes Mingot (1)

Španělský ekonom a spisovatel.

William James (1)

O fotografovi pojednává článek William James . William James, byl americký psycholog, jeden ze zakladatelů vědecké a empirické psychologie, autor vlivných knih o mystice, o psychologii náboženství a filosofii výchovy a významný představitel pragmatické filosofie. Byl 14. nejcitovanějším psychologem ve 20. století. Narodil se v bohaté newyorské rodině, jeho otec se zajímal o literaturu, o Swedenborgovu teologii a měl bohaté styky s americkou i evropskou intelektuální elitou té doby: s Emersonem, C. S. Peircem, E. Machem, Johnem Dewey, Markem Twainem, J. Frazerem, Henri Bergsonem, H. G. Wellsem, G. K. Chestertonem, S. Freudem, C. G. Jungem. Stejně jako jeho pět velmi nadaných sourozenců dostal vynikající vzdělání, několikrát navštívil Evropu a naučil se řadu jazyků. Jeho bratr Henry James se stal velmi úspěšným spisovatelem. Od roku 1864 studoval medicínu na Harvardově univerzitě, kde pak také působil až do smrti . V roce 1867–1868, když se léčil z depresí v Německu, objevil psychologii Hermanna Helmholtze a Freudova učitele Pierre Janeta. Po promoci se stal asistentem lékařství na Harvardově univerzitě, ale od roku 1876 se už věnoval pouze psychologii a od roku 1897 se stal tamtéž profesorem filosofie. Nebyl myslitel akademické učenosti, nýbrž stále se snažil, aby jeho myšlení studentům i čtenářům pomáhalo lépe žít. V psychologii kritizoval dogmatické školy, které podle něho k ničemu nevedou. Proti mechanistickým výkladům myšlenkových procesů zdůrazňoval, že člověk vždycky sleduje nějaké cíle, hledá, volí a jedná. Slavný je Jamesův výklad emocí: není to tak, že by člověk viděl medvěda, dostal strach, a proto utekl, nýbrž tak, že uteče, jak spatří medvěda, a teprve potom dostane strach. Emoce jsou tedy cosi prvotního a bezprostředního, vyvolaného přímo vjemy nebo podněty. Pravda je podle něj to, co se lidem dlouhodobě osvědč...

Radim Brázda (1)

Narozen 1965 v Nové vsi u Oslavan. Po studiích filozofie a politické ekonomie asistent na katedře filozofie MU v Brně, přednášky a práce ze soudobé filozofie a etiky, člen hudebního sdružení.

Pavel Dufek (1)

Mgr. Pavel Dufek, Ph.D. je odborným asistentem na Katedře politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Pedagogicky a vědecky se zaměřuje na: politická filosofie a teorie; sociálně-politické doktríny; teorie spravedlnosti; lidská práva; teorie demokracie; normativní aspekty evropské integrace

Ippolito Nievo (1)

Ippolito Nievo se narodil jako syn právníka Antonia Nieva a benátské šlechtičny Adely Marinové. Roku 1848 když mu bylo 17 let vstoupil do občanské gardy, stal se mazziniovcem a členem různých revolučních výborů. Roku 1855 dostudoval práva a odešel s otce do Udine, odkud podnikal spolu s bratrem pěší výlety po friulském kraji a blízkých Alp. Byl obviněn rakouskou vládou z podvratné činnosti a ujel do Milána, kde se horlivě věnoval novinařině a kde začal psát své knihy. Prožil tu také velkou lásku k sestřence Bice Melziové. Roku 1859, když vypukla válka proti Rakousku, vstoupil dobrovolně do jižního pluku, kde statečně bojoval. Po válce byl jmenován plukovníkem a hlavním interdantem. Dne 4. března 1861 se nalodil na starý parník Ercole, ale do cíle už s parníkem nedojel.

Adolf Scherl (1)

Adolf Scherl byl český teatrolog, divadelní historik a kritik a muzikolog. Jeho badatelský zájem se zaměřil především na dvě oblasti: starší divadlo od doby baroka po ranou etapu národního obrození a na meziválečnou avantgardu. Svojí divadelně-historickou prací se podílel autorsky a redakčně na velkých historických a lexikografických projektech. Narodil se v Praze v rodině JUDr. Adolfa Scherla, úředníka České průmyslové banky. Matka byla vnučkou Ferdinanda Náprstka, rodina měla divadelní tradice. Zájmem Adolfa Scherla byla v mládí zvláště hudba, studoval hru na klavír a kytaru. Maturoval v roce 1944 na reálném gymnáziu a krátce působil jako technický úředník. Od roku 1945 začal studovat muzikologii u prof. Josefa Huttera na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a později přestoupil na studium estetiky u prof. Josefa Mukařovského. Účastnil se divadelního semináře . Na škole se také seznámil s Jindřichem Honzlem, který tam přednášel. Ten pozval Adolfa Scherla ke spolupráci na časopisu Otázky divadla a filmu, kde pak Scherl poprvé publikoval. V roce 1946 vstoupil do KSČ. V roce 1948 se stal asistentem v semináři estetiky na fakultě, na podzim roku 1949 se stal tajemníkem děkana, avšak v roce 1951 musel z fakulty i z KSČ odejít pro „byrokratismus a pravicovou úchylku“. Rigorózní zkoušky na fakultě složil dodatečně až během vojenské základní služby. . V roce 1953 se vrátil do Prahy a působil ve svobodném povolání a věnoval se divadelní kritice. V roce 1957 jej vyzval prof. František Černý ke spolupráci v nově založeném Kabinetu pro studium českého divadla v Ústavu pro českou literaturu ČSAV . Ve skupině prvních...

František Fajfr (1)

Narozen 18.8.1892 v Humpolci, zemřel 12.2.1969 v Praze. JUDr., PhDr., statistik, sociolog, literatura z oboru sociologie, překlad z němčiny.

Boris Aleksandrovič Čagin (1)

Sovětský filozof.

J. W. N Sullivan (1)

Spisovatel, literární novinář, popularizátor vědy a autor studie o Beethovenovi.

Leo Jehne (1)

Jehne, Leo, muzikolog, publicista, dramaturg, organizátor, hlasový pedagog, narozen 8. 12. 1930, Hranice, zemřel 24. 9. 1999, Praha. Získal středoškolské ekonomické vzdělání ve Vsetíně a Valašském Meziříčí , rok byl zaměstnán jako statistik. Pak vystudoval kombinaci hudební věda – estetika na filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci . V dětství se učil hře na klavír, během vysokoškolského studia studoval sólový zpěv a hlasovou pedagogiku v Ostravě u Rudolfa Vaška. Byl 1946 spoluzakladatelem, pianistou, aranžérem a leadrem skautského ansámblu Mistral, který přerostl v big band a patřil k předním amatérským tanečním orchestrům na severní Moravě. Hrával i na klarinet ve valašském krúžku ve Vsetíně a na cimbál při studiu v Olomouci. Již tehdy psal drobnější materiály o hudbě do místního tisku. Po ukončení studia působil jako ředitel Okresního domu osvěty v Novém Jičíně; zpíval tehdy v Pěveckém sdružení moravských učitelů a byl sólistou sboru Ondráš. Od 1957 byl ředitelem Divadla hudby v Ostravě a současně vyučoval na konzervatoři sólovému klasickému zpěvu . V Ostravě rozvíjel též další činnost: byl hlasovým poradcem ostravského kabaretu A-Zet, spolupracovníkem Divadélka Pod okapem a satirické scény Štafle, přednášel na jednoročním kursu amatérských zpěváků . Později vedl řadu seminářů a školení toho druhu nejen v Ostravě, ale i jinde včetně Slovenska; spolupracoval takto s festivalem amatérských zpěváků populárních písniček v Jihlavě , byl hlasovým por...

Josef Vycpálek (1)

Narozen 1.2.1847 v Choceradech na Sázavě, zemřel 24.11.1922 tamtéž. Středoškolský profesor v Táboře, muzikolog, sběratel lidových písní, autor práce a sborníku o F.M.Pelclovi.

František Klempa (1)

Narozen 20.2.1911 ve Znojmě. Asistent katedry tělesné výchovy, publikace z oboru.

Alois Fišárek (1)

Alois Fišárek je český filmový střihač, pedagog, syn malíře Aloise Fišárka. V roce 1968 dokončil studia na katedře střihu FAMU. Jako střihač působil v letech 1965–1972 u Československého armádního filmu, 1974–1996 u Krátkého filmu. V letech 1968–2002 vyučoval na FAMU, kde vedl katedru střihové skladby, dnes vyučuje na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Je držitelem Českého lva za střih u filmů Akumulátor 1, Kolja, Kanárek, Tmavomodrý svět a Kuky se vrací. V roce 2018 získal Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii.

F. A Mitchell-Hedges (1)

Frederick Albert Mitchell-Hedges byl anglický dobrodruh, cestovatel a spisovatel. Věrohodnost mnoha z jeho autobiografických líčení zůstává otázkou. Zabýval se mj. hledáním pozůstatků po Atlantidě. Dnes je nejznámější jako údajný objevitel jedné z mayských křišťálových lebek a jeho osobu obklopuje mnoho mýtů jak v oblasti populární kultury, tak New Age.

Stanislav Špůrek (1)

Narozen 1.4.1902 Chorynská Lhota - . Katolický kněz, redemptorista, doktor teologie, hagiograf, překladatel.

Eva Del Risco Koupová (1)

Narozena 29. 7. 1978 v Holešově - Přílepech. Výtvarná umělkyně, ilustrátorka, grafička.

Anna Skoumalová-Hadačová (1)

Narozena 21.12.1946 v Pardubicích. Ilustrátorka a grafička, věnuje se vědecké ilustraci v oborech botaniky a medicíny.

Michail Ivanovič Glinka (1)

Michail Ivanovič Glinka byl první ruský skladatel, který získal široké uznání v rodné zemi, a osobnost, jež je považována za otce ruské klasické hudby. Reprezentativním dílem, které ho proslavilo na velkém území světa, je především Kamarinskaja, orchestrální dílo založené na lidových melodiích, opera Život za cara a další opera Ruslan a Ludmila z roku 1842. Dílo Michaila Ivanoviče Glinky mělo vliv na několik celosvětově známých skladatelů i na populární Ruskou pětku, jejíž pět členů pod vedením Milije Balakireva věnovalo svou pozornost zvláště Glinkovi jako skladateli, který komponoval ruský druh klasické hudby. Michail Ivanovič Glinka se narodil ve vesnici Novospasskoje nedaleko řeky Desny v ruském Smolensku. Jeho otcem byl bohatý vysloužilý armádní kapitán, který žil v rodině se silnou vazbou pro služby pro cara. I v této rozsáhlé rodině se několik jejích členů věnovalo umění . Jako malé dítě trávil hodně času se svou babičkou, která ho vychovávala, ale také dosti rozmazlovala a neustále krmila různými sladkostmi a oblékala jej do luxusních kožešin. To se mu později stalo osudným, zejména co se týče jeho zdraví. Často navštěvoval lékaře a vícekrát se stál obětí šarlatánů. V raných letech moc hudby neslyšel. Často jen slýchával zvuky odbíjejících zvonů na vesnickém kostele a rád poslouchával lidové písně kočujících pěveckých sborů. Zvuky zvonů však nebyly na poslech nijak přívětivé pro své naladění na nelibozvučný akord, a právě to bylo příčinou přivyknutí jeho sluchu na pronikavou harmonii. Po smrti babičky se přiklonil spíše ke strýci, který bydlel přibližně 10 km daleko a hrál v orchestru díla Haydna, Mozarta a Beethovena. U strýčkova orchestru trávil Glinka mnoho volného času. V deseti letech přišel další hudební zážitek, když slyšel hrát finského skladatele Bernharda Crusella na klarinet, což ho v...

Pavel Štěrba (1)

Narozen 16. 6. 1971. Autor publikace o počítačových sítích a technických publikací o automobilech.

Gregg Smith (1)

Americký řečník, autor, který se zaměřuje na pivovarnictví.

Carrie Getty (1)

Americká pivní porotkyně a znalkyně, publikace z oboru.

Miloš Kačírek (3)

Miloš Kačírek je bývalý český fotbalista, obránce. V československé lize hrál za TJ SU Teplice. Nastoupil v 6 ligových utkáních. Z Teplic odešel do Roudnice nad Labem.

Mark Lambert (1)

Chris Jarmey (1)

MCSP, SRP, MRSS. Zakladatel a ředitel European Shiatsu School of Natural Therapy. Publikuje v oboru.

Theodore Rowland-Entwistle (1)

Anglicky píšící autor naučných knih pro děti.

Florence Vérilhac (1)

Francouzská autorka knih o přírodě.

Marion Woodman (1)

Marion Jean Woodmanová byla kanadská mytopoetická autorka, básnířka, analytická psycholožka a postava ženského hnutí. Psala a obšírně mluvila o snových teoriích Carla Gustava Junga. Woodmanová se narodila 15. srpna 1928 v London v Ontariu, nejstarší ze tří dětí Ily a Andrewa Boa, duchovního. Vystudovala anglickou literaturu na University of Western Ontario. Později v životě studovala psychologii na Institutu C. G. Junga v Curychu ve Švýcarsku. V roce 1982 Woodmanová napsala knihu o analytické psychologii Addiction to Perfection, kterou vydala nová společnost Inner City Books, kterou založila její kolegyně Daryl Sharp. Její manžel Ross Woodman byl profesorem na University of Western Ontario. Je autorem The Apocalyptic Vision in the Poetry of Shelley a Sanity, Madness, Transformation: The Psyche in Romanticism, obojí vydané University of Toronto Press. Ross Woodman zemřel ve svém domě v London v Ontariu dne 20. března 2014. Jejími mladšími bratry byli herec Bruce Boa a jungiánský psycholog Fraser Boa . V listopadu 1993 byla Woodmanové diagnostikována rakovina dělohy. Následující dva roky léčby rakoviny zaznamenala do deníku, který později vyšel jako Bone: Dying into Life. Zemřela ve svém domě v Londýně v Ontariu dne 9. července 2018 ve věku 89 let. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marion Woodman na anglické Wikipedii.

Shōhei Ōoka (1)

Japonský prozaik, literární kritik, překladatel z francouzštiny do japonštiny.

Herma Pilbauerová (1)

Narozena 15.2.1867 v Horním Stupně, zemřela 31.10.1902 v Praze. Učitelka, básnířka, prozaička, zejména pro mládež, dramatička, časopisecké články.

Francesco Maria Piave (1)

Francesco Maria Piave byl italský operní libretista. Narodil se na ostrově Murano u Benátek, v době Italského království pod přímou vládou Napoleona Bonaparte. Přes dvacet let psal libreta pro nejlepší operní skladatele své doby. Vedle Giuseppe Verdiho, pro kterého napsal 10 libret, psal i pro další skladatele: Giovanni Pacini , Saverio Mercadante, Federico Ricci či Michael Balfe. Nebyl pouze libretistou, byl rovněž novinářem a překladatelem. Byl kmenovým básníkem a inspicientem divadla Teatro La Fenice v Benátkách, později rovněž divadla La Scala v Miláně. Tato jeho zkušenost a jeho takt a vyjednávací schopnosti po léta sloužily Giuseppe Verdimu, který Piaveho často využíval ke svému prospěchu. Piave byl přesto celoživotním Verdiho přítelem a spolupracovníkem. Nahradil Salvadore Cammarano ve funkci jeho hlavního libretisty. Napsal libreta k operám Ernani , Dva Foscariové , Attila , Macbeth , Korzár , Stiffelio , Rigoletto , La traviata , Simon Boccanegra a Síla osudu . Podobně jako Verdi, byl Piave horlivým italským vlastencem. Během první války za italskou nezávislost v roce 1848, kdy Radeckého vojska opouštěla Milán po potlačení povstání "Cinque giornate di Milano", Verdi adresoval svůj dopis Piavemu do Benátek oslovením "Občan Piave". Poté, co Verdi přijal v roce 1870 zakázku na operu Aida, Piave měl rovněž připravovat libreto této opery. Byl ale raněn mozkovou mrtvicí, ochrnul a nemohl mluvit. Verdi podporoval jeho ženu a dceru. Navrhl vydat "Album skladeb známých skladatelů, které bude prodáváno v Piaveho prospěch". Piave zemřel v roce 1876 v Miláně ve věku 65 let. Je pohřben na hřbitově Cimitero Monumentale di Milano. Jeho pohřeb rovněž platil Verdi. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Francesco Maria Piave na anglické Wikipedii....

Stanislav Brach (1)

Narozen 30.9.1920. Spis o filmových ateliérech Barrandov.

Rudolf Wolf (1)

Johann Rudolf Wolf byl švýcarský astronom a matematik světoznámý pro svůj výzkum slunečních skvrn. Wolf se narodil ve Fällandenu poblíž Zurichu. Studoval na universitách v Zurichu, Vídni a Berlíně. Encke byl jedním z jeho učitelů. Wolf se stal profesorem astronomie na universitě v Bernu roku 1844 a v roce 1847 ředitelem Bernské hvězdárny. Roku 1855 přijal křeslo vedoucího astronomie obou univerzit v Zurichu. Na University of Zurich a ve Federal Institute of Technology v Zurichu. Wolf byl ohromen objevem cyklu slunečních skvrn Heinrichem Schwabem, nevydal pouze data ze svých pozorování, ale sbíral všechna dostupná data o slunečních skvrnách zpět až do roku 1610 a vypočítal periodu cyklu na 11,1 roku. V roce 1848 vymyslel cestu ke kvantifikaci aktivity slunečních skvrn. Wolfovo číslo slunečních skvrn, jak bylo nazváno, zůstává v používání dodnes. Roku 1852 byl Wolf jedním z prvních čtyř lidí, kteří objevili spojitost mezi cyklem a geomagnetickým polem Země.

Ladislav Zapletal (1)

geograf, vysokoškolský pedagog Gymnázium vystudoval v Přerově. Na UK absolvoval přírodovědeckou a filozofickou fakultu. Dosáhl doktorátu přírodních věd. Na základě disertační práce "Příspěvek ke geomorfologii Osoblažska" získal hodnost kandidáta geografických věd. Působil také jako vysokoškolský pedagog. V popředí jeho vědeckého zájmu byla v rámci geografických disciplin geomorfologie. Vydal první vysokoškolský učební text antropogenní geomorfologie v ČR. Obdobně tématicky je zaměřená jeho regionální práce Geografický výklad antropogenního reliéfu Severomoravského kraje. K tvůrčím aktivitám náleží rovněž jeho geografické studie malých územních celků. Je autorem Geografie okresu Krnov, Geografie města Krnova, geografické charakteristiky města Osoblahy. Věnoval také podrobnou studií Komenského mapě Moravy a je autorem Geomorfologie Osoblažské pahorkatiny.

Václav Mentberger (1)

Spisovatel, publicista, kronikář a sběratel. Působil v Městském archivu v Kasejovicích , v Archivu města Plzně a jako dopravní úředník Československých státních drah. Kasejovický kronikář . Zabýval se sběratelstvím a regionálními dějinami.

František Norbert Hrachovský (1)

Narozen 11.9.1879 v Kněždubu u Strážnice, zemřel 18.1.1943 v koncentračním táboře Osvětim. ThDr., katolický kněz, homiletik, teologické a filosofické práce, publicista a redaktor.

Miroslav Žižka (1)

Narozen 1972. Vysokoškolský pedagog, ing. ekonomie.

Květoslava Mahelková (1)

MVDr. Květoslava Mahelková se profesně zabývá klasickou i alternativní nechirurgickou medicínou pro malá zvířata, se speciálním zaměřením na kočky. Je dlouholetým mezinárodním posuzovatelem pro všechna plemena koček a poradcem chovu.

Eugène Aisberg (1)

Francouzský fyzik, spisovatel a propagátor rádia a televize.