Erich von Manstein
Ztracená vítězství

1995 | Nakladatelství Bonus A

Jeden z nejvýznamnějších německých vojevůdců druhé světové války napsal své paměti v první polovině padesátých let minulého století. Jeho kniha se téměř okamžitě stala bestsellerem a byla přeložena do mnoha světových jazyků, včetně ruštiny. Jeden z nejvýznamnějších německých vojevůdců druhé světové války napsal své paměti v první polovině padesátých let minulého století. Jeho kniha se téměř okamžitě stala bestsellerem a byla přeložena do… mnoha světových jazyků, včetně ruštiny.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

lehce umazaná obálka a ořízka

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý lehce umazaná obálka a ořízka	Skladem pro e-shop	~~349 Kč~~ 139 Kč
	Stav Dobrý lehké oděrky	Skladem pro e-shop	~~319 Kč~~ 139 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	549
Jazyk:	česky
ISBN10:	8090169392
ISBN:	9788090169395
Překladatel:	Pavla Šošolíková
Edice:	Memorabilia
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	9. 9. 2024 12:18
Číslo položky:	966256

O autorovi

Erich von Manstein

Erich von Manstein, rodným jménem Fritz Erich von Lewinski, byl německý polní maršál, považovaný za jednoho z nejlepších stratégů druhé světové války. Narodil se jako desáté dítě von Lewinských, staré pruské vojenské rodiny. Při křtu byl adoptován von Mansteiny. Lewinská a Mansteinová byly sestry. Protože manželství von Mansteinové bylo bezdětné, rozhodly se obě rodiny, že desáté dítě Lewinských ponese jméno von Manstein, což bylo umožněno císařským dekretem. Mansteinova výchova byla naprosto vojenská, což ho částečně připravilo pro budoucí kariéru. V roce 1900 začal studovat na císařské kadetní škole v Berlíně-Lichterfelde. Tam mu byly vštěpovány základní vědomosti, znalosti a způsoby chování pruského důstojníka, poslušnost. Po jejím dokončení v roce 1906 vstoupil jako praporčík ke 3. pěšímu gardovému pluku, kde v té době sloužili i Paul von Hindenburg a Kurt von Schleicher. Také započal studium na válečné akademii v Berlíně, které však musel přerušit kvůli vypuknutí první světové války a již se k němu nikdy nevrátil. Ačkoli neměl řádně ukončené vzdělání generálního štábu, již jako pobočník prokázal, jak velké měl vojenské nadání. Zúčastnil se dobytí pevnosti Namur, bitev u Mazurských jezer, na Sommě, u Soissons a Remeše. V Polsku byl těžce raněn, při boji zblízka ho zasáhly dvě kulky do ramena a do sedacího nervu. Po uzdravení nastoupil ke generálnímu štábu. V červenci 1918 se na západě zúčastnil jarní ofenzívy. Kapitulace, pád císařství a následné vyhlášení republiky pro něj byly obrovským šokem. Od této doby se stal apolitickým vojákem a o politiku se nezajímal. V lednu 1920 se seznámil s Jutty von Loeschovou , kterou o tři dny později požádal o ruku. Toto manželství vydrželo celý život a vzešly z něj tři děti . V armádě zůstal i po první světové válce. Roku 1922 byl povýšen na velitele praporu. Roku 1927 byl povýšen na majora a začal působit v generálním štáb...

Více od autora