Johannes Bobrowski
Znamení popela

Johannes Bobrowski

Johannes Konrad Bernhard Bobrowski byl německý básník a prozaik. Narodil se v Tylži na pomezí bývalého Východního Pruska a Litvy do rodiny železničního úředníka Gustava Bobrowského a jeho manželky Johanny Elisabethy Hedwigy, rozené Witzke . V letech 1925–1928 žila rodina poblíž Rastenburgu , od roku 1928 pak v Královci. Léto zpravidla trávil u příbuzných v oblasti tzv. Memelska , krajině, která se výrazně vtiskla do jeho paměti a tím i pozdější literární tvorby. V Královci Bobrowski navštěvoval gymnázium Altstadt/Kneiphof. V té době se též naučil hrát na varhany. Po maturitě chtěl studovat dějiny umění v Berlíně, nejdříve však musel splnit povinnou dvouletou vojenskou službu, kterou započal v listopadu 1937 u zpravodajského oddílu v Královci. Války se účastnil už od přepadení Polska, postupně byl staciován v Polsku, Francii a Rusku. Roku 1945 upadl do sovětského zajetí, které strávil především v lágrech v Donbasu. Propuštěn byl až roku 1949 po absolvování převýchovy na Antifa-Zentralschule v Talize u Gorkého. V 50. letech pracoval jako nakladatelský redaktor ve východním Berlíně, nejprve v nakladatelství Lucie Groszer, od roku 1959 v nakladatelství Union. Zemřel 2. září 1965 v nemocnici v berlínské části Köpenick na následky zánětu slepého střeva. Básně začal psát během 40. let. Nejprve vycházely pouze časopisecky, ty vůbec první ještě za války v časopise Das innere Reich . Tyto rané ódy, inspirované válkou zpustošenou severoruskou krajinou, jsou formálně ještě velmi sevřené, pozdější texty už pracují s podstatně volnějšími rytmickými schématy. Po válce publikoval zejména v literárním časopise Sinn und Form, který v té době redigoval významný východoněmecký básník Peter Huchel. Výrazněji na sebe Bobrowski upozornil na přelomu 50. ...