Maurice Maeterlinck
Život včel + Útržky ze zápisníku zemřelého přírodopisce + Populární úvod do studia přírodních věd - 3 díla v jednom svazku

1914 | Nakladatelství J. Otto

Dílo, ve kterém autor spojil filozofii se zoologií. Dílo, ve kterém autor spojil filozofii se zoologií.

Obsažené svazky:

Populární úvod do studia přírodních věd, tři přednášky 1906 (64 s.)
Život včel 1914 (242 s.)
Útržky ze zápisníku zemřelého přírodopisce 1910 (103 s.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

až velmi dobrý, desky s lehkými oděrkami, razítko

Skladem pro e-shop

Další varianty

	Stav Dobrý až velmi dobrý, desky s lehkými oděrkami, razítko	Skladem pro e-shop
	Stav Opotřebená rozpadlá vazba, knižní blok na více částí	Skladem pro e-shop	~~1 499 Kč~~

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý, desky s lehkými oděrkami, razítko
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	64 + 242 + 103
Jazyk:	česky
Překladatel:	Vlasta Babáková, Marie Kalašová, Ot John
Edice:	543, 789790, 11331136. svazek ed. 543, 789790, 11331136. svazek ed. Světová knihovna, Knihovna poučení : levná sbírka malých knih ze Světové knihovny, 789790. svazek ed. 789790. svazek ed. Světová knih.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 9. 2026 20:41
Číslo položky:	1906912

O autorech

Maurice Maeterlinck

Maurice Polydore-Marie-Bernard Maeterlinck byl belgický dramatik, básník a esejista píšící francouzsky, představitel symbolismu, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1911. Pocházel z finančně dobře zabezpečené rodiny, vystudoval práva na univerzitě v Gentu a stal se advokátem. Ale již roku 1895 se po přestěhování do Paříže svého povolání vzdal a zcela se věnoval literatuře. Jeho pocity životní osamělosti silně ovlivnily jeho básnickou prvotinu, sbírku veršů Serres chaudes , která je plná zvláštní duševní tesknoty. Jako dramatik Maeterlinck již ve své první divadelní hře, pohádkovém dramatu La Princesse Maleine , prokázal, že mu nejde ani o kresbu charakterů, ani o konflikty vášní či o psychologicky podrobné a popisné vystižení duševních procesů, ale především o básnické a mystické zobrazení hrůzy, temnoty a osudovosti života a bezmocnosti člověka ve vztahu k lásce a ke smrti. Podobného rázu jsou i jeho další dramatické práce, z nichž nejznámější je Pelléas et Mélisande a L'Oiseau Bleu . Vedle básnických a dramatických prací jsou významné i jeho filosofické eseje, ve kterých se snažil vypořádat se s absurditou světa. Roku 1911 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… za jeho mnohostrannou literární činnost a zejména za jeho dramatické práce, které se vyznačují bohatou fantazií a poetickým idealismem a které občas v závoji pohádkové podoby odhalují hlubokou inspiraci a tajemně oslovují lidský cit a imaginaci“ . Roku 1932 mu belgický král Albert I. udělil titul hraběte. Během druhé světové války žil ve Spojených státech. Po jejím skončení se vrátil na svůj zámeček v Nice, který koupil roku 1930, a zde roku 1949 zemřel na srdeční záchvat. Hlásil se k vegetariánství, svůj přístup eticky a filosoficky zdůvodnil v knize Pohřbený chrám. Katolická c...

Více od autora

Jan Evangelista Purkyně

Jan Evangelista Purkyně , křtěn Jan Josef – 28. července 1869 Praha – Nové Město) byl český fyziolog, anatom, biolog, básník a filozof; otec malíře Karla Purkyně. Svým příspěvkem o živočišných tkáních složených z buněk s jádry se stal jedním ze spoluzakladatelů cytologie. Otec byl správcem libochovického šlechtického panství. Když bylo Janu Evangelistovi šest let, jeho otec zemřel. V jedenácti letech Purkyně odešel za vzděláním k piaristům , ve dvaceti však z řádu odešel. Živil se jako vychovatel v šlechtických rodinách, jeden z jeho zaměstnavatelů nasměroval Purkyňův zájem směrem k lékařství. Už v prvním ročníku pražského studia mu ve Vídni vyšla první báseň Orážení obrazu bez konce. Doktorskou práci O zření v ohledu subjektivním obhájil roku 1818 a stal se asistentem na pražské lékařské fakultě. Pro vlastenecké názory se ale marně ucházel o profesuru. Teprve na mocnou přímluvu několika osob , lékař Johann Nepomuk Rust , vedoucí pruského vysokoškolského oddělení Johannes Schulze , přírodovědec Karl Asmund Rudolphi a údajně i na přímluvou Goethovu, který také studoval proces vidění) byl angažován na univerzitu mimorakouskou, do tehdy pruské Vratislavi. V roce 1827 se oženil s Julií Rudolphi , dcerou svého zastánce, v Berlíně působícího přírodovědce švédského původu Karla Asmunda Rudolphi . Měli spolu dvě dcery a dva syny. Ve Vratislavi mu na choleru zemřela manželka a obě dcery, zbyli mu dva synové. Starší syn Emanuel se stal přírodovědcem, mladší syn Karel vynikl jako malíř. Otec jej celý život finančně podporoval a nakonec i přežil....

Více od autora

Komentáře ke knize