Marie Pujmanová
Život proti smrti

1953 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

V posled. díle trilogie šlo autorce o zobrazení význam. dějinných událostí, v nichž se rozhodoval nejen osud románových hrdinů, ale celého národa, celého lidstva. Boj lidu proti fašismu se pokusila M.P. obsáhnout v celé jeho složitosti: boj na vých. frontě, kde Sovětská armáda, s níž bojovaly i čs. jednotky, rozhodla o… porážce nacistů, boj partyzánů, illegální boj strany, boj politických vězňů v koncentračních táborech, boj našeho lidu vedený zbraněmi morálními i dynamitem a vrcholící v pražském květnovém povstání. Těžiště románového děje tu zůstalo opět položeno do rodiny Gamzovy, tedy do prostředí pokrokové inteligence. Dělnický živel zastupuje především bývalý Kazmarův otrok Ondřej, který se stal v Sovětském svazu novým člověkem, jenž poznal krásu lidské práce. Vedle postav známých z předch. dílů vystupuje i řada nových hrdinů, zakalovaných a zocelovaných tvrdým bojem. Vysoko nad ostatní vyniká lékařka Helenka, která v boji proti okupantům položila svůj život. V jejím příběhu ztypisovala M.P. zápas všech uvědomělých žen, roditelek a strážkyň života, proti nelidskému nacismu: jím promlouvá k svědomí světa básnířka života a bojovnice za mír. Vyvrcholení ideové linie trilogie spočívá v cestě lidu, jenž se po vítězném boji vrací do továren nikoli jako otrok, ale jako pán. Celý román je oslavou nevysýchajícího zdroje záchranné a vítězné síly, jímž byli a jsou sovětští lidé a komunisté. V posled. díle trilogie šlo autorce o zobrazení význam. dějinných událostí, v nichž se rozhodoval nejen osud románových hrdinů, ale celého národa, celého lidstva. Boj lidu proti fašismu se pokusila M.…P. obsáhnout v celé jeho složitosti: boj na vých. frontě, kde Sovětská armáda, s níž bojovaly i čs. jednotky, rozhodla o porážce nacistů, boj partyzánů, illegální boj strany, boj politických vězňů v koncentračních táborech, boj našeho lidu vedený zbraněmi morálními i dynamitem a vrcholící v pražském květnovém povstání. Těžiště románového děje tu zůstalo opět položeno do rodiny Gamzovy, tedy do prostředí pokrokové inteligence. Dělnický živel zastupuje především bývalý Kazmarův otrok Ondřej, který se stal v Sovětském svazu novým člověkem, jenž poznal krásu lidské práce. Vedle postav známých z předch. dílů vystupuje i řada nových hrdinů, zakalovaných a zocelovaných tvrdým bojem. Vysoko nad ostatní vyniká lékařka Helenka, která v boji proti okupantům položila svůj život. V jejím příběhu ztypisovala M.P. zápas všech uvědomělých žen, roditelek a strážkyň života, proti nelidskému nacismu: jím promlouvá k svědomí světa básnířka života a bojovnice za mír. Vyvrcholení ideové linie trilogie spočívá v cestě lidu, jenž se po vítězném boji vrací do továren nikoli jako otrok, ale jako pán. Celý román je oslavou nevysýchajícího zdroje záchranné a vítězné síly, jímž byli a jsou sovětští lidé a komunisté.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	349, [2]
Jazyk:	česky
Edice:	1. svazek ed. 1. svazek ed. Klub čtenářů, Lidé na křižovatce, Hra s ohněm
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 1. 2025 11:14
Číslo položky:	1122122

O autorovi

Marie Pujmanová

Marie Pujmanová, rozená Hennerová, byla česká spisovatelka a novinářka, laureátka Státní ceny . Byl jí udělen titul národní umělkyně . Její otec Kamil Henner byl univerzitním profesorem církevního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Bratr, Kamil Henner mladší, se stal významným neurologem. Sestra Anna Hennerová se provdala za pražského dramatika Jana Bartoše a krátce na to roku 1920 tragicky zemřela. Od roku 1912 žila v Českých Budějovicích a 8. června 1912 se provdala za syna zdejšího zámožného advokáta a politika Augusta Zátky Vlastislava Zátku. Svatba se konala v Praze v kostele Panny Marie Sněžné. Manželství však nebylo šťastné a po jejím nervovém onemocnění skončilo rozvodem. Podruhé se roku 1919 provdala za Ferdinanda Pujmana, z manželství se narodili dva synové: přírodovědec Vojtěch Pujman a spisovatel Petr Pujman . Pujmanová se později myšlenkově rozešla s pravicovými intelektuály i s třídou, ze které pocházela, od 30. let 20. století se orientovala na levicovou politiku a věnovala se dělnické problematice. Několikrát navštívila Sovětský svaz a tyto cesty velmi ovlivnily její myšlení. V roce 1932 podporovala stávku horníků v Mostě. V letech 1937–1939 byla místopředsedkyní Společnosti přátel demokratického Španělska. Přispívala do Rudého práva , Literárních novin, Lidových novin, Tribuny, Českého slova, Přítomnosti atd. Po roce 1945 byla aktivní také v oblasti zestátněné české kinematografie. Působila jako členka Filmového uměleckého sboru a Filmové rady, kde se podílela na hodnocení a schvalování filmových projektů. V 50. letech se stala jednou z hlavních propagátorek tehdejšího režimu. Dle tvrzení A. C. Nora např. spolupodepsala prohlášení, ve kterém souhlasila s popravou Milady Horákové a odsoudila ji. V denním tisku zveřejňovala svá mírová prohlášení, byla člen...

Více od autora