Knihy
Filozofie a náboženství
Filozofie
Francois de La Rochefoucauld
Život Ježíšův + Maximy a úvahy morální

Francois de La Rochefoucauld: Život Ježíšův + Maximy a úvahy morální

Francois de La Rochefoucauld, Ernest Renan
Život Ježíšův + Maximy a úvahy morální

1903 | Nakladatelství nákladem J. Otty

Obsažené svazky:

Maximy a úvahy morální 1903 (99 s.)
Život Ježíšův 1917 (245 s.)

Stav

Velmi dobrý

neautorský podpis

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý, neautorský podpis
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	99 + 245
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jaroslav Pšenička, Adolf Gottwald
Edice:	352, 133540. svazek ed. 352, 133540. svazek ed. Světová knihovna, Zpráva o soudu a odsouzení M.J. Husi v Kostnici
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 10. 2026 14:8
Číslo položky:	1953926

O autorech

Francois de La Rochefoucauld

François de La Rochefoucauld, kníže de Marcillac, vévoda de byl francouzský spisovatel a moralista, autor aforismů, maxim, sentencí, drobných úvah a postřehů o lidské povaze a jejích slabostech. La Rochefoucauld pocházel ze staré šlechtické rodiny z Angoulême a v mládí jako důstojník bojoval v Itálii a ve Flandrech. Roku 1631 se zúčastnil spiknutí proti kardinálovi Richelieuovi, byl krátce vězněn v Bastile a pak vypovězen na své statky ve Verteuil. Po kardinálově smrti se vrátil ke dvoru, ale královna Anna Rakouská jej za jeho dlouhodobou oddanost neodměnila tak, jak očekával. Sblížil se proto s dalšími odpůrci dvora a v letech 1648 až 1652 patřil k vůdčím osobnostem šlechtického povstání proti kardinálovi Mazarinovi, tzv. Frondy. Poté, co byl v bojích těžce zraněn, přestal se zcela věnovat politice, odešel z veřejného života a jako světák patřil ke stálým návštěvníkům nejlepších pařížských aristokratických salónů, především salónu Madame de La Fayette. Zde pak piloval své hořké postřehy o této společnosti, které později vydal knižně. Hlavním dílem jeho života, které mu vyneslo evropskou slávu, jsou jeho Les Réflexions ou sentences et maximes morales , sbírka aforismů, maxim a sentencí, odhalující lidskou povahu a její slabosti. Jde o krutě bystré, mnohdy cynické, ale vždy skvěle vypointované postřehy, ve kterých autor odkrývá lidskou sebelásku, sobectví, samolibost a přetvářku. Kniha, patřící k vrcholům tzv. didaktické literatury, postavila La Rochefoucaulda po bok největším mistrům literatury období klasicismu. V prvním vydání obsahovala 314 maxim a vyvolala pobouření. Její bezvýchodně pesimistický tón postupně zmírňovalo přátelství autora s Madame de La Fayette, čímž se také měnil i charakter sbírky, která v konečném vydání z roku 1678 obsahuje 541 maxim. La Rochefoucauld je dále autorem spisu Portrai...

Více od autora

Ernest Renan

Joseph Ernest Renan byl francouzský filosof, spisovatel, religionista, historik a jazykovědec, člen Francouzské akademie. Ernest Renan se narodil, společně se svojí sestrou Henriettou, v poměrně zámožné rybářské rodině. Jeho otec byl kapitánem obchodní lodi, ale zemřel, když bylo synovi pět let, a Ernest byl pak vychováván ženami a kněžími; velký vliv na něho měla především jeho o dvanáct let starší sestra Henrietta. Studoval na církevních školách a na základě brilantních výsledků byl přijat na elitní církevní kolej v Paříži, kde se připravoval na kněžství. Nadchnul se nejprve pro scholastiku, ale pak se setkal s německým idealismem a četl s nadšením Kanta, Herdera a hlavně Hegela. Začal studovat hebrejštinu a všiml si nesrovnalostí v textu bible: viděl, že jazyk Tóry neodpovídá době Mojžíšově, že v knize Izajáš jsou zastoupena různá období a že kniha Daniel musela být napsána daleko později než příběh, který vypráví. Mezitím obdržel tonzuru a čtvero nižších svěcení, ale nakonec se rozhodl zříci se stavu kněžského, protože dospěl k přesvědčení, že bible je historickým produktem národní literatury, a ne knihou Božího zjevení. Roku 1845 opustil seminář a stal se učitelem. Mezi jeho žáky byl i později slavný chemik Marcellin Berthelot, který mu otevřel oči pro vědu a zůstal pak jeho trvalým přítelem. Roku 1847 získal Renan prestižní cenu za rukopis svých „Obecných dějin semitských jazyků“ a roku 1855 vydal „Srovnávací dějiny semitských jazyků“. V roce 1856 se oženil s dcerou malíře Henryho Scheffera; měli dvě děti, syna, jenž se stal malířem , a dceru Noémi, která se provdala za řeckého spisovatele a jazykovědce Ioannise Psycharise. Z pověření francouzské vlády se Renan v roce 1860 zúčastnil archeologické výpravy na Blízký východ k prozkoumání fénických starožitností a po návratu byl v lednu 1862 jmenován profesorem hebrejštiny na Collège de France. Ale již po první přednášc...

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…