Miloš Václav Kratochvíl
Život Jana Amose : (román)

1984 | Nakladatelství Československý spisovatel

Román popisuje život poutníka, učitele národů. Kniha začíná jeho narozením, a končí jeho smrti. Nastiňuje život v období třicetilelé války. Popisuje snahu Jana Amose - kněze, jako sjednotile národů. Vykresluje jeho osobní tragédie i postupné vnímání světa. Román popisuje život poutníka, učitele národů. Kniha začíná jeho narozením, a končí jeho smrti. Nastiňuje život v období třicetilelé války. Popisuje snahu Jana Amose - kněze, jako sjednotile národů. V…ykresluje jeho osobní tragédie i postupné vnímání světa.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 39 Kč
	Stav Dobrý vazba povolená, knižní blok drží	Skladem pro e-shop	35 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	243
Jazyk:	česky
Edice:	Vybrané spisy Miloše V. Kratochvíla
Vydání:	Vydání třetí
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	18. 1. 2025 11:48
Číslo položky:	1110186

O autorovi

Miloš Václav Kratochvíl

Miloš Václav Kratochvíl byl český spisovatel-prozaik, autor historické beletrie, filmový scenárista, dramaturg a pedagog. Studoval historii a archivnictví na Karlově Univerzitě. Za války pracoval v archivu. Po ní byl dramaturgem Československého státního filmu a profesorem na FAMU. Jeho syn Jan Kratochvíl byl herec, dramaturg, režisér a divadelní organizátor. Narodil se ve Vídni, kde jeho otec Václav Kratochvíl působil jako dvorní archivář. Bydlel tu do svých 14 let, pak se stal studentem malostranského gymnázia v Praze. Po jeho absolvování vystudoval na pražské filozofické fakultě obory historie a archivnictví. V roce 1928 získal doktorát a nastoupil zaměstnání v Archivu hlavního města Prahy. Když archiv Němci roku 1944 uzavřeli, pracoval krátce u firmy Nationalfilm. V letech 1945 až 1947 pracoval na Ministerstvu informací, pak se živil ve filmovém průmyslu. Byl tři roky filmovým dramaturgem a v letech 1950 až 1972 profesorem na Akademii múzických umění. V důchodu se věnoval nejen literární činnosti, v roce 1977 jej Rudé právo zařadilo mezi první signatáře Anticharty. V roce 1970 získal titul zasloužilého umělce a čtyři roky poté byl prohlášen národním umělcem. Ve 30. letech měl blízko k sociální tematice, v jeho díle se objevovaly motivy venkova, půdy. Svou prózu ozvláštňuje vnitřními monology postav, záznamy proudu představ, dokumenty v podobě dopisů a dobových kázání. Na druhou stranu jsou jeho díla poznamenána typizací postav a socialistickým realismem. V jeho dílech jsou zobrazovány nejnižší vrstvy a vyzdvihována jejich uvědomělost.

Více od autora