Vladimír Mináč
Živí a mŕtvi 1 - 2

1959 | Nakladatelství Slovenský spisovateľ

Druhý díl líčí průběh SNP, ústup jednotek do hor a otřesné řádění fašistů. Uprostřed zkázy, zvěrstev nacistických vojáků i hlinkovských gardistů vyrůstají postavy z první části ve skutečné hrdiny odboje, vyzrávají i lidsky. Kniha je protestem proti hrůzám války i výrazem víry v člověka a pokrokové ideály. Druhý díl líčí průběh SNP, ústup jednotek do hor a otřesné řádění fašistů. Uprostřed zkázy, zvěrstev nacistických vojáků i hlinkovských gardistů vyrůstají postavy z první části ve skutečné hrdiny odbo…je, vyzrávají i lidsky. Kniha je protestem proti hrůzám války i výrazem víry v člověka a pokrokové ideály.

Obsažené svazky:

Živí a mŕtvi 1959 (377 s., 1. vyd.)
Živí a mrtví 1960 (288 s., 1. vyd.)

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	377 + 288
Jazyk:	slovensky , česky
Překladatel:	Gustav Hajčík
Edice:	Pôvodná próza, Pôvodná tvorba, 100. svazek ed. 100. svazek ed. Boje
Vydání:	Prvé vydanie
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	9. 12. 2024 13:41
Číslo položky:	1081205

O autorovi

Vladimír Mináč

Vladimír Mináč byl slovenský spisovatel-prozaik, esejista, filmový scenárista, publicista, kulturní organizátor a politik Komunistické strany Slovenska. Působil jako poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR, za normalizace předseda Matice slovenské, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a Slovenské národní rady. Ve Federálním shromáždění zasedal znovu po sametové revoluci v letech 1990-1992 za slovenské komunisty . Vzdělání získal na gymnáziu v Rimavské Sobotě a v Tisovci, kde také nakonec maturoval. Na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě studoval slovenštinu a němčinu. Zúčastnil se aktivně Slovenského národního povstání, koncem roku 1944 byl zatčen a odvlečen do koncentračního tábora v Mauthausenu a později do Dachau. Po válce byl redaktorem armádního časopisu Bojovník . V roce 1949 se stal tajemníkem slovenské sekce Svazu československých spisovatelů a zároveň byl redaktorem deníku Kultúrny život. V roce 1951 se stal vedoucím scenáristického oddělení Československého státního filmu, později šéfredaktorem časopisu Kultúrny život a od roku 1955 šéfredaktorem Slovenských pohľadov. V letech 1956–1974 se profesionálně věnoval literární tvorbě. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSS do Národního shromáždění ČSSR za Západoslovenský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968. V 60. letech se zapojoval do četných dobových diskuzí o postavení Slováků a Slovenska. V roce 1965 například vystupoval v polemice o dědictví slovenského povstání v letech 1848–1849, které Karel Marx a ortodoxní marxistická historiografie hodnotila jako reakční, provídeňské a sabotující liberální maďarskou revoluci. Mináč tento výklad odmítl a postoj maďarských revolucionářů označil za šovinistický. V červnu 1967 se zúčastnil 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů, na kterém p...

Více od autora

Komentáře ke knize