Vladimír Mináč
Nikdy nie si sama

1966 | Nakladatelství Tatran

Kniha o mladých ľuďoch. V prvej časti nazvanej Marína autor opisuje dramatický osud mladej dievčiny, v druhej časti nazvanej Žoržík autor venuje pozornosť jej partnerovi. Kniha o mladých ľuďoch. V prvej časti nazvanej Marína autor opisuje dramatický osud mladej dievčiny, v druhej časti nazvanej Žoržík autor venuje pozornosť jej partnerovi.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 15. 7. 2026

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	251
Jazyk:	slovensky
Edice:	119. svazek ed. 119. svazek ed. Hviezdoslavova knižnica, Slovenský rad
Vydání:	Vydanie 3.
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	8. 7. 2026 18:31
Číslo položky:	1828890

O autorovi

Vladimír Mináč

Vladimír Mináč byl slovenský spisovatel-prozaik, esejista, filmový scenárista, publicista, kulturní organizátor a politik Komunistické strany Slovenska. Působil jako poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR, za normalizace předseda Matice slovenské, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a Slovenské národní rady. Ve Federálním shromáždění zasedal znovu po sametové revoluci v letech 1990-1992 za slovenské komunisty . Vzdělání získal na gymnáziu v Rimavské Sobotě a v Tisovci, kde také nakonec maturoval. Na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě studoval slovenštinu a němčinu. Zúčastnil se aktivně Slovenského národního povstání, koncem roku 1944 byl zatčen a odvlečen do koncentračního tábora v Mauthausenu a později do Dachau. Po válce byl redaktorem armádního časopisu Bojovník . V roce 1949 se stal tajemníkem slovenské sekce Svazu československých spisovatelů a zároveň byl redaktorem deníku Kultúrny život. V roce 1951 se stal vedoucím scenáristického oddělení Československého státního filmu, později šéfredaktorem časopisu Kultúrny život a od roku 1955 šéfredaktorem Slovenských pohľadov. V letech 1956–1974 se profesionálně věnoval literární tvorbě. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSS do Národního shromáždění ČSSR za Západoslovenský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968. V 60. letech se zapojoval do četných dobových diskuzí o postavení Slováků a Slovenska. V roce 1965 například vystupoval v polemice o dědictví slovenského povstání v letech 1848–1849, které Karel Marx a ortodoxní marxistická historiografie hodnotila jako reakční, provídeňské a sabotující liberální maďarskou revoluci. Mináč tento výklad odmítl a postoj maďarských revolucionářů označil za šovinistický. V červnu 1967 se zúčastnil 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů, na kterém p...

Více od autora