Marceline Desbordes-Valmore
Žár lásky, lásky žal : výbor z veršů

1989 | Nakladatelství Československý spisovatel

Kniha je u nás prvním chronologickým výborem z autorčina díla, jejímž inspiračním zdrojem byl vlastní neutěšený život. Básně jsou členěny do několika oddílů – Romance a elegie, Nové básně, Nářky, Chudé kvítí, Kytice a modltby, Básně vydané posmrtně. Do části Chudé kvítí byla včleněna i báseň Na ulici, kterou se za auto…rčina života neopovážil žádný vydavatel vydat. Kniha je u nás prvním chronologickým výborem z autorčina díla, jejímž inspiračním zdrojem byl vlastní neutěšený život. Básně jsou členěny do několika oddílů – Romance a elegie, Nové básně, Nářky, Chud…é kvítí, Kytice a modltby, Básně vydané posmrtně. Do části Chudé kvítí byla včleněna i báseň Na ulici, kterou se za autorčina života neopovážil žádný vydavatel vydat.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	185
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020200800
ISBN:	9788020200808
Překladatel:	Anděla Janoušková
Edice:	Klub přátel poezie. Výběrová řada, Klub přátel poezie
Vydání:	Vydání výboru 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 3. 2024 10:10
Číslo položky:	774278

O autorovi

Marceline Desbordes-Valmore

Marceline Desbordes-Valmorová byla francouzská básnířka. Její dílo vyniká ryzostí citu, hudebností a živelnou představivostí a vymyká se jakémukoli pojmu literární školy. Jako jediná žena patřila mezi prokleté básníky. Životem se protloukala nuzně ve starostech o svých pět dětí a manžela, neúspěšného herce. To vneslo do její poezie teskný podtón. Její srdce a paměť však zůstávaly zakotveny ve vzpomínkách na první osudovou lásku k muži, jehož jméno nikdy neprozradila. Narodila se 20. června 1786 ve flanderském městečku Douai. Byla nejmladší ze čtyř sourozenců. Otec se živil jako malíř znaků a erbů, rodině se dařilo dobře. Po revoluci roku 1789, kdy byla většina zámků zpustošena, už však nikdo nepotřeboval emblémy a rodina se ocitla v bídě. Pomoc se rozhodla Marcelinina matka hledat u bohatého příbuzného, který měl plantáže v Karibiku. Na tuto strastiplnou cestu vzala ze svých dětí právě Marcelinu. Tři roky se spolu potloukaly po Francii a snažily se vydělat si peníze na cestu. Marcelina se například u jedné rodiny v Bordeaux, ač sama dítě, starala o sedm let mladšího chlapečka . Když se konečně dcera s matkou dostaly na ostrov Guadeloupe v Karibiku, zjistily, že jejich cesta byla marná, neboť jejich příbuzný byl před nějakým časem zabit domorodci. Matka brzy po příjezdu na ostrov zemřela na žlutou zimnici a Marcelina zde zůstala opuštěna. S velkými obtížemi se pak na podzim roku 1802 vrátila do Francie. Toto strastiplné dětství poznamenané bídou a křivdami v ní navždy zanechalo stopy. Po návratu do Francie strávila nějaký čas doma u otce a živila se šitím. Pak ale odešla do Lille a Rouenu a zkusila své štěstí u divadla. Do Rouenu, kde dostala angažmá, za ní přijely i obě sestry a sdílely s ní domácnost. Marceline tedy opět trpěla chudobou, protože pomáhala k obživě i jim a ke všemu posílala nějaké peníze otci. Roku 1804 dostala příležitost stát se členkou ...

Více od autora