Julius Zeyer
Zahrada Mariánská

1941 | Nakladatelství Unie

Po prostudování latinských, francouzských a německých pramenů vytvořil Zeyer v tomto textu básnickou oslavu Madony jako apoteózu křesťanské oběti a lásky. S upřímným zanícením seznamuje čtenáře s tradičními legendami Kristova zrození, jeho mládí, utrpení a vykoupení jako s působivým obrazem tragické krásy života a snu,… rámovaným čistým životem Ježíšovy matky. Po prostudování latinských, francouzských a německých pramenů vytvořil Zeyer v tomto textu básnickou oslavu Madony jako apoteózu křesťanské oběti a lásky. S upřímným zanícením seznamuje čtenáře s trad…ičními legendami Kristova zrození, jeho mládí, utrpení a vykoupení jako s působivým obrazem tragické krásy života a snu, rámovaným čistým životem Ježíšovy matky.

Stav

Dobrý

Ohnuté desky, špinavé desky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, ohnuté desky, špinavé desky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	99 s., [20] l. obr. příl
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Marie Želibská-Vančíková
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	10. 1. 2025 10:32
Číslo položky:	1102883

O autorovi

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora