Knihy
Poezie
Česká poezie
Antonín Sova
Z mého kraje ; Soucit i vzdor

Antonín Sova
Z mého kraje ; Soucit i vzdor

1962 | Nakladatelství Československý spisovatel

Do svazku zařazené dvě básnické sbírky z let 1890-1894 patří k Sovovým nejznámějším dílům. V první se vyznává z lásky k jižním Čechám, kraji svého dětství a mládí, jejž. "má rád až k smrti neskonale". Vdruhé se obráží proces jeho duchovního a myšlenkového přerodu, v němž si uvědomil pomíjivost života i neudržitelnost …soudobého společenského řádu a začal sám v sobě hledat nový postoj k životu, člověku, společnosti,světu. Do svazku zařazené dvě básnické sbírky z let 1890-1894 patří k Sovovým nejznámějším dílům. V první se vyznává z lásky k jižním Čechám, kraji svého dětství a mládí, jejž. "má rád až k smrti neskonale"…. Vdruhé se obráží proces jeho duchovního a myšlenkového přerodu, v němž si uvědomil pomíjivost života i neudržitelnost soudobého společenského řádu a začal sám v sobě hledat nový postoj k životu, člověku, společnosti,světu.

Stav

Dobrý

vazba lehce povolená, vše drží

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, vazba lehce povolená, vše drží
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	257
Jazyk:	česky
Edice:	Vybrané spisy Antonína Sovy
Vydání:	Společně a v ČS vydání 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 6. 2025 12:59
Číslo položky:	1274367

O autorovi

Antonín Sova

Antonín Sova byl český básník a 1. ředitel Městské knihovny v Praze. Jeho otec Jan Sova byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce Josefě, rozené Skalické. Její smrt roku 1878 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech. Záznam o sňatku je zaznamenán v matriční knize v SOA Třeboň na této adrese https://digi.ceskearchivy.cz/6232/25/1846/1141/53/0 Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková. Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka Adolfa Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a Jaroslava Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba , která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný po...

Více od autora