Jean Paul, Jean-Paul Marat
Vybrané stati

1952 | Nakladatelství Rovnost

Výbor z prací jednoho z vůdců francouzského revolučního lidu Jean Paul Marata přináší jednak několik úryvků z jeho hlavního politického spisu "Okovy otroctví" , jednak jeho novinové články z revolučního období, v nichž útočil proti girondinské frakci Konventu, odhaloval korupci a reakčnost zbohatlé francouzské buržoas…ie a obhajoval práva revolučních lidových mas, "třídy nemajetných, která je nejzdravější částí národa". Výbor z prací jednoho z vůdců francouzského revolučního lidu Jean Paul Marata přináší jednak několik úryvků z jeho hlavního politického spisu "Okovy otroctví" , jednak jeho novinové články z revolučn…ího období, v nichž útočil proti girondinské frakci Konventu, odhaloval korupci a reakčnost zbohatlé francouzské buržoasie a obhajoval práva revolučních lidových mas, "třídy nemajetných, která je nejzdravější částí národa".

Vyberte kus

Stav

Dobrý

zašlá obálka

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý zašlá obálka	Skladem pro e-shop	~~119 Kč~~ 99 Kč
	Stav Dobrý až velmi dobrý, razítko	Skladem pro e-shop	~~99 Kč~~ 89 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, zašlá obálka
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	99
Jazyk:	česky
Edice:	6. svazek ed. 6. svazek ed. Živé odkazy. Řada 2
Vydání:	1. aut. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 3. 2025 13:49
Číslo položky:	1163355

O autorech

Jean Paul

Jean Paul, vlastním jménem Johann Paul Friedrich Richter, byl německý spisovatel, který se proslavil zejména svými humoristickými romány a povídkami. Také jeho estetické názory ovlivnily řadu autorů. Johann Paul Friedrich Richter, který si později změnil jméno na Jean Paul, se narodil jako syn učitele, varhaníka a později pastora Johanna Christiana Christopha Richtra a jeho manželky Sofie Rosiny ve Wunsiedelu v Bavorsku. Atmosféra života na protestantské venkovské faře velmi ovlivnila dětství Jeana Paula. V květnu roku 1781 nastoupil Jean Paul na univerzitu v Lipsku, aby studoval teologii, místo toho se však začal věnovat psaní. Jako své první literární pokusy napsal především satirické kusy ve stylu Jonathana Swifta a Christiana Ludwiga Liscowa, které vyšly v souhrnném vydání roku 1783 jako "Gronské procesy". 1784 musel Jean Paul utéci před svými věřiteli a vrátil se zpět ke své matce. Své pocity z návratu popisuje v knize Siebenkäs, česky jako "Advokát Sirový". Teprve roku 1787 našel místo jako soukromý učitel. Roku 1769 na pozvání Charlotte von Kalb navštěvuje Výmar, dobové literární centrum, kde byl s respektem přijat, ačkoliv zůstal jeho vztah ke Goethemu a Schillerovi chladný a distancovaný. Dva roky poté se Jean Paul do Výmaru přestěhoval a spřátelil se s J. G. Herderem. Ve Výmaru se množily jeho milostné pletky: na podzim roku 1799 se zasnoubil s Karoline von Feuchtersleben, což přineslo komplikace především kvůli rozdílnému původu. Aby se jim vyhnul, zrušil zasnoubení. Roku 1800 poznává během cesty do Berlína Karoline Mayer, kterou si o rok později vzal za ženu. Cesta do Berlína představuje nejdůležitější bod jeho literární kariéry: pruská královna Luisa se projevila jako nadšená čtenáčka jeho knih. To ho přivedlo k myšlence přestěhovat se do Berlína, kde se mimo jiné nacházeli jeho přátelé bratři August Wilhelm a Friedrich Schlegel nebo Johann Gottlieb Fichte. Krátce před svojí smrtí oslepl.[2...

Více od autora

Jean-Paul Marat

Jean-Paul Marat byl francouzský politik, lékař a publicista v období Velké francouzské revoluce Patřil mezi francouzské kordeliéry a působil jako předseda jejich klubu . Jeho otec Jean Mara byl Švýcar a přednášel na univerzitě v Ženevě medicínu. Matka Louise Cabrol byla francouzskou hugenotkou. Jean-Paul Marat vystudoval medicínu v Ženevě. Následně studoval i ve Francii, kde se seznámil s osvícenskou filozofií. Poté žil nějaký čas v Anglii, kde dostudoval a pracoval jako tiskař a vydavatel. Uveřejnil zde anglicky svou Esej o člověku, kterou v roce 1775 přeložil v Amsterdamu do francouzštiny. Posléze pracoval jako lékař u vojska bratra krále Ludvíka XVI., hraběte z Artois. Intenzivně se také věnoval vědeckému výzkumu ve fyzice a chemii. Zabýval se i filozofií a sociologií. Po vypuknutí Velké francouzské revoluce však nechal veškerých výzkumů i praxe lékaře a plně se oddal politice a žurnalistice. Od roku 1789 vydával revoluční deník Přítel lidu. Stal se členem a předsedou klubu kordeliérů a fanatickým zastáncem teroru proti šlechtě a vládnoucím vrstvám. Po převratu v srpnu 1792, kdy byl zahájen útok na královský palác v Tuileriích, se stal poslancem Národního konventu. Podílel se na zářijových masakrech a jako člen Konventu a poté i Výboru veřejného blaha požadoval zavedení diktatury. Když pak v Konventu začala debata o osudu krále Ludvíka XVI., hned od začátku navrhoval jeho rychlé potrestání bez soudu. Požadoval, aby bylo na krále pohlíženo jako na vlastizrádce a hlasoval pro jeho smrt. Roku 1793 se stal hlavním nepřítelem girondistů, kteří vládli Francii a volal po jejich smrti a svržení. Od dubna 1793 stál v čele revolučního tribunálu a spolu s ním připravil 2. června 1793 pád girondistů. Dostal se tak na vrchol své moci a ovládl Paříž. Vedl krutý teror proti girondistům a radikalizoval revoluc...

Více od autora