Antonín Sova
Vybouřené smutky - VÝTISK 301 z 1650

1937 | Nakladatelství Melantrich

Na počátku této básnické sbírky je symbol poutníka, který odchází smrtelně zraněn na hory snů. Obrazy obchodů, úniků a útěků od bídné země i pozdější návraty,při nichž je hlásán příchod nového království. Na počátku této básnické sbírky je symbol poutníka, který odchází smrtelně zraněn na hory snů. Obrazy obchodů, úniků a útěků od bídné země i pozdější návraty,při nichž je hlásán příchod nového královs…tví.

Vyberte kus

Stav

Mírně opotřebená

číslováno, stránky polité, vidět v rohu stránek, jinak v pořádku

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý číslováno, až velmi dobrý, převazba, vevázaná obálka	Skladem pro e-shop	399 Kč
Stav Mírně opotřebená číslováno, stránky polité, vidět v rohu stránek, jinak v pořádku	Skladem pro e-shop	149 Kč
Stav Velmi dobrý číslováno	KOMPLET Skladem pro e-shop	1 699 Kč

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, stránky polité, vidět v rohu stránek, jinak v pořádku
Poznámka:	číslovaný výtisk 301
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	162
Jazyk:	česky
Editor:	Arne Novák
Edice:	2. svazek ed. 2. svazek ed. Spisy Antonína Sovy
Vydání:	Čtvrté vydání /
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 11. 2025 7:54
Číslo položky:	1472886

O autorovi

Antonín Sova

Antonín Sova byl český básník a 1. ředitel Městské knihovny v Praze. Jeho otec Jan Sova byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce Josefě, rozené Skalické. Její smrt roku 1878 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech. Záznam o sňatku je zaznamenán v matriční knize v SOA Třeboň na této adrese https://digi.ceskearchivy.cz/6232/25/1846/1141/53/0 Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková. Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka Adolfa Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a Jaroslava Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba , která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný po...

Více od autora